# Nejvyšší soud, sp. zn. 4 Tdo 821/2026

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 4 Tdo 821/2026
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2026:4.TDO.821.2026.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 15. 9. 2026
- Datum zveřejnění: 8. 10. 2026
- Klíčová slova: Krádež
- Dotčené předpisy: § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku

## Výrok

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.

## Odůvodnění

1. Rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 26. 2. 2026, sp. zn. 2 T 11/2026, byl obviněný A. L. uznán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, spáchaným ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů)
po předchozí vzájemné dohodě s P. K., v době od 19:00 hodin do 19:05 hodin dne 24. 3. 2025 v prodejně Albert na adrese XY v XY z prodejního regálu odcizili ruční holicí strojek značky GILLETTE PROGLIDE v hodnotě 749 Kč, ruční holicí strojek a dvě náhradní hlavice FUSION PROGLIDE+ 2 NH v hodnotě 469 Kč, 2 ks ručních holicích strojků GILLETE FUSION v hodnotě 749 Kč/ks, celkem v hodnotě 1.498 Kč, 2 ks ručních holicích strojků a náhradní hlavici GILLETE FUSION + 1NH v hodnotě celkem 379 Kč/ks, celkem v hodnotě 758 Kč, 2 ks ručních holicích strojků a náhradní hlavici MACH 3 HS+1NH v hodnotě 259 Kč/ks, celkem v hodnotě 518 Kč, ruční holící strojek GILLETTE CHARCORAL v hodnotě 599 Kč, ruční holící strojek a dvě náhradní hlavice MACH 3 CHARC. RUK. + 2NH v hodnotě 259 Kč, ruční holicí strojek a 4 náhradní hlavice FUSION MANUAL NH 4 KS v hodnotě 729 Kč, 2 ks ručních holicích strojků a 4 náhradní hlavice GILLETTE FUSION 4 KS v hodnotě 659 Kč/ks, celkem v hodnotě 1.318 Kč, ruční holící strojek a 8 náhradních hlavic GILLETE FUSION 8 KS v hodnotě 1.149 Kč, balení 8 ks náhradních hlavic a gel NH FUSION 8KS+GEL v hodnotě 999 Kč, ruční holící strojek a 5 náhradních hlavic GILLETTE MACH 3 5KS v hodnotě 539 Kč, ruční holící strojek a 10 náhradních hlavic FUSION MANUAL +10NH v hodnotě 1.279 Kč, ruční holící strojek a 11 náhradních hlav MACH 3 BASE + 11NH v hodnotě 899 Kč, ruční holící strojek a 15 náhradních hlav GILLETE MACH 3 16KS v hodnotě 999 Kč, náhradní hlavice + gel NH MACH 3 8KS+GEL v hodnotě 699 Kč, 2 ks ručního holicího strojku a 4 náhradní hlavy BULLDOG ORIGINAL 4KS v hodnotě 233 Kč/ks, celkem v hodnotě 466 Kč a 16 ks zabezpečovacích lanek zboží WRAP TAG 1800 MM A,R, v hodnotě 139,90 Kč/ks, celkem v hodnotě 2.238 Kč, přičemž zboží si uschovali do batohů, se kterými do prodejny přišli, A. L. následně se zbožím podlezl pod vstupními turnikety a P. K. opustil prodejnu pokladní zónou, aniž by za odcizené zboží zaplatili, čímž poškozené společnosti Albert Česká republika, s.r.o., IČ 44012373, se sídlem Radlická 520/117, 158 00 Praha 5-Jinonice, způsobili škodu v celkové výši 16.164 Kč.

2. Za uvedené jednání byl obviněný odsouzen podle § 205 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 4 měsíců. Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1, 4 tr. zákoníku byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu 1 roku a 6 měsíců, za současného uložení povinnosti podle svých sil ve zkušební době uhradit způsobenou škodu.

3. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena za povinnost zaplatit společně a nerozdílně s již odsouzeným P. K., poškozené společnosti Albert Česká republika, s.r.o., IČ 44012373, škodu ve výši 16 164 Kč.

4. Proti rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 26. 2. 2026, sp. zn. 2 T 11/2026, podal obviněný A. L. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 5. 5. 2026, sp. zn. 11 To 84/2026, tak, že jej podle § 256 tr. ř. zamítl.

5. Proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. 5. 2026, sp. zn. 11 To 84/2026, podal následně obviněný prostřednictvím obhájce dovolání opírající se o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.

6. Obviněný v dovolání namítá, že závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, který dne 25. 9. 2025 vypracovala MUDr. Zuzana Petr Ernestová za účelem vyšetření duševního stavu obviněného v době spáchání předmětné trestné činnosti, jsou ve zjevném rozporu, konkrétně závěr o forenzně nevýznamném snížení obou složek jednání tempore criminis je ve zjevném rozporu s obsahem celého posudku pořízeného tempore criminis v této trestní věci. Ze znaleckého posudku podle názoru dovolatele plyne, že rozpoznávací a zejména ovládací složka tempore criminis vlivem lehké mentální retardace s výrazným postižením chování vyžadujícím pozornost a léčbu je snížena významně a podstatně. Rozhodná skutková zjištění jsou tedy ve zjevném rozporu se skutečností prokázanou v řízení, že obviněný byl v době trestného činu zmenšeně příčetný.

7. Dále namítá, že s ohledem na skutečnost, že obviněný byl rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 11. 4. 2025, č. j. 27 Nc 842/2024-127, omezen ve svéprávnosti tak, že není způsobilý k jakýmkoli právním jednáním s výjimkou běžných záležitostí každodenního života, je prohlášení viny učiněné obviněným absolutně neplatné podle § 581 občanského zákoníku, je proto neúčinné, jde o procesně nepoužitelný důkaz.

8. Skutkový závěr soudů, že obviněný je za předmětný trestný čin plně odpovědný, je ve zjevném rozporu s oběma znaleckými posudky i s rozsudkem soudu o omezení svéprávnosti obviněného. Obviněný v předmětné věci zjevně podle obou znaleckých posudků ze své svobodné vůle nebyl schopen protiprávního jednání.

9. Dále obviněný navrhl upuštění od potrestání s případnou léčbou a nesouhlasil ani s výrokem o náhradě škody.

10. Z uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil, aby zrušil také rozsudek Okresního soudu v Trutnově ze dne 26. 2. 2026, sp. zn. 2 T 11/2026 a aby věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.

11. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedl, že pokud dovolatel v dané věci namítá údajný zjevný rozpor závěrů znaleckého posudku pořízeného v daném trestním řízení na jedné straně, s "vlastním" obsahem tohoto důkazního prostředku, je zřejmé, že taková výhrada uplatněná prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (v jeho první alternativě) směřuje pouze proti hodnocení konkrétního důkazu, které bylo podle něj nesprávné. Jde tudíž o námitku z pohledu daného dovolacího důvodu irelevantní.

12. Dovolatel při formulaci námitky spočívající ve své podstatě na tvrzení, že v dané trestní věci figuroval jako "živý nástroj" a není proto trestně odpovědný za předmětný trestný čin, abstrahoval od faktu, že každý ze dvou v dovolání zmíněných posudků zpracovaných stejnou znalkyní ve dvou věcech rozdílného charakteru byl zaměřen na zodpovězení rozdílných otázek. Pouze ten znalecký posudek, který se týkal nyní přezkoumávané trestní kauzy, se totiž zabýval duševním stavem obviněného v době trestného činu a má trestněprávní relevanci.

13. Dále uvedl, že obviněný svými dalšími výhradami dodržel dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho druhé alternativě. Tato výhrada je však neopodstatněná, jelikož obviněný A. L. měl obhájce, což v relaci s tím, že dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku prezentoval, že po rozhodnutí soudu prvního stupně, že přijímá prohlášení viny obviněného, obhájce neučinil výhradu, vytváří záruku, že obviněnému se dostalo řádného poučení o povaze institutu zakotveného v § 206c tr. ř.

14. Dovolatel dále uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Z dovolací argumentace pak vyplývá, že dovolání podané z tohoto dovolacího důvodu zaměřil jednak proti výroku o trestu a tvrdí, že mu měla být uložena ochranná léčba (z dovolání není zřejmé, zda se tak mělo stát vedle nebo namísto čtyřměsíčního podmíněně odloženého trestu odnětí svobody), a jednak proti výroku o náhradě škody.

15. Námitky proti výroku o trestu (s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí)
lze úspěšně uplatnit v rámci zákonného důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. (tento dovolací důvod však dovolatel neuplatnil ani formálně, ale ani fakticky),
a to jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným; jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 39 odst. 1, 2, 3, § 41 a § 42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle § 265 odst. 1 tr. ř. Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (srov. rozhodnutí, které bylo uveřejněno pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.); výhrady tohoto charakteru však dovolatel neuplatnil. Pokud obviněný brojil proti tomu, že mu nebylo uloženo ochranné léčení, pak se dostal zcela mimo limity dovolacího přezkumu, což je ostatně závěr, který se týká i výhrad dovolatele proti výroku o náhradě škody, protože v tomto případě nenamítá nesprávnou aplikaci předpisů hmotného práva (např. občanského zákoníku).

16. Závěrem svého vyjádření proto státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.

17. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s § 265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu § 265e tr. ř. zachována.

18. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

19. Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem - advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

20. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.

21. Z obsahu a smyslu uplatněných námitek je patrno, že obviněný vytýkal soudům jednak tzv. zjevný rozpor, přičemž námitky dovolatele směřují zejména do hodnocení znaleckých posudků znalkyně MUDr. Zuzany Petr Ernestové a vytýkají nesoulad závěrů znaleckého posudku pořízeného v trestním řízení s obsahem tohoto posudku. Dále obviněný namítl, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou založena na procesně nepoužitelném důkazu, tedy na prohlášení viny podle § 206c tr. ř. obviněným, který byl omezen ve svéprávnosti. Jeho námitky tedy odpovídaly alternativě uvedeného dovolacího důvodu, podle níž rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech.

22. Pokud dovolatel namítá zjevný rozpor závěrů znaleckého posudku pořízeného v daném trestním řízení na jedné straně, s "vlastním" obsahem tohoto důkazního prostředku, je zřejmé, že v podstatě jen vyjádřil nesouhlas s tím, jak soudy hodnotily tento důkaz, a proti tomu postavil své vlastní hodnocení. Taková argumentace dovolatele se zcela míjí s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pokud jím je "zjevný rozpor" rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů.

23. Nejvyšší soud konstatuje, že otázka příčetnosti (což bylo podstatou dovolání obviněného) je otázkou právní, přičemž její povaha vyžaduje, aby její posouzení bylo založeno na odborných znalostech z oboru psychiatrie. Znalecký posudek je jedním z podkladů pro vytvoření soudcovského přesvědčení o příčetnosti a musí být hodnocen v souvislosti se všemi ostatními zjištěnými skutečnostmi z tohoto hlediska relevantními. Jelikož dovolatel relevantně - tedy s odkazem na konkrétní okolnosti - netvrdí, že došlo k narušení jeho schopností vnímat rozhodné skutečnosti ohledně trestného činu, chápat společenské souvislosti a dopad činu, resp. pochopit protiprávnost jednání a pouze zdůrazňuje, že byl omezen ve svéprávnosti, zapadá obraz podaný znalkyní MUDr. Zuzanou Petr Ernestovou do celého ostatního řetězce skutkových zjištění.

24. Z okolnosti, že svéprávnost obviněného byla omezena rozhodnutím Okresního soudu v Trutnově ze dne 11. 4. 2025, č. j. 27 Nc 842/2024-127, nevyplývá nic, co by mělo vztah k rozhodným skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Otázka rozsahu svéprávnosti obviněného není podstatná ani z hlediska příčetnosti obviněného. Duševní stav obviněného v době spáchání činu byl objasněn znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie (č. l. 54 a násl.), který ve věci vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 2 T 11/2026 podala MUDr. Zuzana Petr Ernestová, znalkyně v oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie. Posudek znalkyně vyzněl v závěr, že obviněný trpí trvalou duševní poruchou - lehkou mentální retardací, která však nesnižovala významně jeho rozpoznávací a ovládací schopnosti, obviněný je tedy trestně odpovědný. Znalkyně dále uvedla, že obviněný je schopen účasti v trestním řízení, avšak není schopen se sám náležitě hájit. K uvedenému je nutné připomenout, že obviněný A. L. byl zastoupen obhájcem [viz důvod nutné obhajoby podle § 36 odst. 1 písm. b) tr. ř.].

25. Pokud ze znaleckého posudku MUDr. Zuzany Petr Ernestové vyplývala zjištění umožňující konstatovat příčetnost, a tedy trestní odpovědnost obviněného, je tento závěr plně slučitelný s tím, že obviněný je jinak osobou, jejíž svéprávnost byla omezena. Lze jen dodat, že znalecký posudek o duševním stavu obviněného ze dne 24. 2. 2025 (č. l. 67 a násl.) byl v řízení o omezení svéprávnosti vypracován za jiným účelem a podle jiných hledisek, než jak tomu je při posuzování příčetnosti coby podmínky trestní odpovědnosti.

26. Pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho druhé alternativě lze podřadit námitku, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou založena na procesně nepoužitelném důkazu, a to na prohlášení viny podle § 206c tr. ř. obviněným, který však byl omezen ve svéprávnosti. Tato námitka je však neopodstatněná.

27. Prohlášení viny ve smyslu § 206c tr. ř. je institut spočívající v tom, že obviněný vyjádří svůj souhlas s tím, že spáchal skutek uvedený v obžalobě, a svůj souhlas s jeho právním posouzením. Činí tak po řádném poučení soudem. Právní důsledky spojené s prohlášením viny nastávají rozhodnutím soudu o tom, zda takové prohlášení přijímá či nikoli. Soudem přijaté prohlášení viny obviněného nelze odvolat a skutečnosti uvedené v prohlášení viny nelze ani napadat opravnými prostředky. Judikatura ovšem dovodila možnost obviněného napadnout rozsudek odvoláním pro nesprávnost výroku o vině, kterým soud rozhodl v rozporu s přijatým prohlášením viny (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2024, sp. zn. 8 Tdo 690/2024-I.).

28. V nyní projednávaném případě ovšem dospěl Nejvyšší soud k závěru, že prohlášení viny obviněného A. L. učiněné před soudem prvního stupně dne 26. 2. 2026 bylo přijato v souladu se zákonnými požadavky ustanovení § 206c tr. ř. a při plném zachování procesních práv obviněného. Soud prvního stupně řádně poučil obviněného o možnosti prohlásit vinu i o následcích, které z tohoto postupu pro obviněného vyplývají. Obviněný k tomuto kroku přistoupil za účasti svého obhájce (viz důvod nutné obhajoby podle § 36 odst. 1 písm. b) tr. ř.), který byl přítomen u hlavního líčení konaného dne 26. 2. 2026, využil možnost prohlásit vinu a soud toto prohlášení viny přijal. Soud prvního stupně následně prováděl dokazování týkající se otázky příčetnosti obviněného jako způsobilého pachatele trestného činu a vyloučil případné pochybnosti o jeho příčetnosti v době posuzovaného činu.

29. Jak vyplývá z vyjádření státního zástupce, se kterým se Nejvyšší soud ztotožňuje, nelze automaticky zpochybňovat obsah a význam prohlášení viny podle § 206c tr. ř. obviněným s poukazem na skutečnost, že obviněný byl soudním rozhodnutím vydaným v civilním řízení předcházejícím odsuzujícímu rozsudku v řízení trestním omezen ve svéprávnosti. Soudy rozhodující o vině měly v dané trestní věci svá skutková zjištění opřená o konkrétní důkazy, nespoléhaly se pouze na tvrzení obviněného a nebyly překročeny limity spravedlivého procesu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 8. 2024 sp. zn. II. ÚS 1873/23).

30. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán tehdy, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

31. Pod uvedený dovolací důvod obviněný podřadil jednak námitky týkající se trestu (měla mu být uložena ochranná léčba) a jednak námitku proti výroku o náhradě škody.

32. K tomu lze obecně poznamenat, že z rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr. vyplývá, že námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 39-42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř.

33. Za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (k tomu rovněž viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2018, sp. zn. 6 Tdo 1211/2018). Takovou námitku však dovolatel v rámci svého dovolání neuplatnil.

34. Z důvodů, které mají základ v otázce přiměřenosti uloženého trestu, Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do rozhodnutí nižších soudů. Učinit tak může jen zcela výjimečně, pokud je uložený trest v tak extrémním rozporu s povahou a závažností trestného činu a s dalšími relevantními hledisky, že je neslučitelný s ústavním principem proporcionality trestní represe (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 7 Tdo 410/2013 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2021, sp. zn. 8 Tdo 1368/2020). V daném konkrétním případě k takové situaci nedošlo a navíc je nutné uvést, že nebyla obviněným ani relevantně namítána. Námitky obviněného se tedy s naplněním dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. zcela míjí.

35. Námitkou, že mu nebylo uloženo ochranné léčení (byť namísto podmíněného trestu odnětí svobody), se obviněný dostal mimo limity dovolacího přezkumu, neboť ochranná opatření (včetně ochranného léčení) nejsou zahrnuta mezi taxativní výčet druhů trestů podle § 52 odst. 1 tr. zákoníku, k nimž se bezprostředně váže dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř.

36. Námitky směřující proti uloženému trestu zároveň nedopadají ani na (obviněným neuplatněný) dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., neboť obviněný ani netvrdí, že by mu byl uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Ostatně trest odnětí svobody (v jeho podmíněné variantě) je trestem v daném případě přípustným a pokud byl uložen ve výměře 4 měsíců, stalo se tak v rámci zákonné trestní sazby, která podle § 205 odst. 1 tr. zákoníku činí až dvě léta odnětí svobody. Jak je zřejmé, trest byl ukládán při dolní hranici zákonné trestní sazby.

37. Rovněž námitky směřující do výroku o povinnosti k náhradě škody nebylo možné podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť jejich prostřednictvím dovolatel nezpochybňoval nesprávnou aplikaci hmotněprávních předpisů soudem.

38. Obiter dictum je namístě poznamenat, že obviněný obdobné námitky uplatnil již v řízení před soudy nižších stupňů. V této souvislosti lze poukázat na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, z něhož vyplývá, že opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudy prvního a druhého stupně, se kterými se soudy obou stupňů v dostatečné míře a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání, které je zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.

39. Z důvodů, které byly vyloženy v předcházejících částech tohoto rozhodnutí, Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/4-TDO-821/2026-1)