# Nejvyšší soud, sp. zn. 4 Tdo 784/2026

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 4 Tdo 784/2026
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2026:4.TDO.784.2026.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 15. 9. 2026
- Datum zveřejnění: 5. 10. 2026
- Klíčová slova: Loupež
- Dotčené předpisy: § 173 odst. 1 tr. zákoníku

## Výrok

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.

## Odůvodnění

1. Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 18. 7. 2025, sp. zn. 71 T 154/2023, byli obvinění K. B., M. G., J. K. a P. R. uznáni vinnými jednak zločinem loupeže podle § 173 odstavec 1 tr. zákoníku a jednak přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 3 tr. zákoníku, kterých se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustili tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů)

dne 2. 12. 2022 v době od 19:17 hodin do 19:38 hodin v Ostravě-XY, na ulici XY, poté, co zde přijeli osobním automobilem značky Škoda Octavia, který řídil obžalovaný J. K., společně se zištným záměrem vstoupili do bytového domu č. XY a po schodech vystoupali do jeho čtvrtého patra, kde přistoupili ke dveřím bytu č. 11, které vzápětí otevřela uživatelka bytu A. S. v úmyslu jít ven si vyzvednout objednané jídlo, načež se jí u dveří stojící K. B. zeptal "kde je J.?", na což odpověděla, že J. není doma, a ihned nato v úleku chtěla dveře bytu zavřít, kdy však obžalovaní jí v tomto zabránili tak, že silou dveře přetlačili a po tomto překonání jejího odporu všichni čtyři obžalovaní vstoupili do bytu, v němž proti vůli A. S., která verbálně dávala najevo, že si jejich přítomnost v bytě nepřeje a aby jej opustili, setrvali přibližně 20 minut, během kterých byt za vzájemné součinnosti prohledávali a při tomto K. B. A. S. říkal, aby nekřičela, že se jí nic nestane a když na toto nereagovala, tak jí řekl, jestli chce, aby jela s nimi, přičemž během prohledávání bytu našli a následně odcizili vzduchovou pušku značky SIG SAUER MPX, včetně dokladů, kteroužto jeden z obžalovaných hned poté namířil na hlavu sedící A. S. a v žertu se jí zeptal, zda má vyzkoušet, jestli je nabitá, dále pak odcizili airsoftovou pistoli nezjištěné značky, černé barvy, 30 ks nábojů (diabolek) do airsoftové pistole, 2 krabičky diabolek Standard 4,5 mm (500 ks), žluté, červené a modré hodinky značky Casio G-Shock, 3 ks hodinek nezjištěných značek a aku vrtačku značky Pferm, čímž způsobili poškozenému J. G., škodu v celkové výši 15 891 Kč.

2. Za uvedené jednání byl obviněný M. G. odsouzen podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku, za použití ustanovení § 43 odst. 1 tr. zákoníku, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 36 měsíců. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest vyhoštění z území České republiky ve výměře 60 měsíců.

3. Tímto rozsudkem bylo rozhodnuto rovněž o trestu obviněných K. B., J. K. a P. R.
4. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněným uložena povinnost společně a nerozdílně zaplatit na náhradě škody poškozenému J. G., částku 7 891 Kč.

5. Proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 18. 7. 2025, sp. zn. 71 T 154/2023, podali obvinění M. G., K. B. a P. R. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 16. 10. 2025, sp. zn. 3 To 310/2025, tak, že podle § 259 odst. 2, 3 tr. ř. se z podnětu odvolání obviněných K. B., M. G. a P. R. napadený rozsudek doplnil o výrok, jímž byl podle § 229 odst. 2 tr. ř. poškozený J. G., odkázán se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.

6. Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 10. 2025, sp. zn. 3 To 310/2025, podal následně obviněný M. G. prostřednictvím obhájce dovolání opírající se o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a l) tr. ř.

7. Obviněný v dovolání namítá, že odvolací soud ve výroku napadeného rozhodnutí uvedl: "Jinak zůstává napadený rozsudek nezměněn." V napadeném rozhodnutí tedy chybí výrok, z něhož by v souladu s trestním řádem vyplývalo, jakým způsobem bylo rozhodnuto o odvolání.

8. Dále obviněný považuje napadené rozhodnutí za nesprávné, neboť odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) nesprávně hodnotí výpověď svědkyně S. Obviněný uvádí, že soudy dospěly ke skutkovým zjištěním, která jsou však ve zjevném rozporu s obsahem výpovědí svědkyně A. S.

9. Dovolatel namítá nesprávné právní posouzení skutku, neboť nebylo prokázáno, že násilí bylo užito v úmyslu zmocnit se cizí věci. Obvinění by už na chodbě museli mít v úmyslu vstoupit do bytu za účelem odcizení věcí, avšak tato dohoda nebyla provedeným dokazováním prokázána. Rovněž pokud jde o hrozbu užití násilí, tedy tvrzené namíření zbraně vůči svědkyni S., je nelogické, aby za situace, kdy odsouzení se mohli volně po bytě pohybovat, mířili zbraní na poškozenou v úmyslu zmocnit se cizí věci.

10. Z uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil, a aby věc vrátil Krajskému soudu v Ostravě k novému projednání a rozhodnutí.

11. Do dne konání neveřejného zasedání neměl Nejvyšší soud k dispozici vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství k uvedenému dovolání ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř.

12. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s § 265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu § 265e tr. ř. zachována.

13. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

14. Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem - advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

15. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, pokud rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví). Tento dovolací důvod v jeho první alternativě nemohou naplnit námitky, které pouze obecně vytýkají nesprávné hodnocení důkazů, případně pouze nastiňují jinou verzi skutkového stavu, aniž by označily konkrétní evidentní rozpory mezi obsahem důkazů a jejich interpretací soudy obou stupňů, ani takové námitky, které se týkají jen nepodstatných skutkových zjištění.

16. Pod tento dovolací důvod obviněný podřadil námitku tvrdící existenci zjevného rozporu mezi skutkovými zjištěními popsanými ve výroku o vině a výpovědí svědkyně A. S. Tato námitka je však zjevně neopodstatněná.

17. K této námitce Nejvyšší soud uvádí, že napadený skutkový závěr vychází především z výpovědi svědkyně A. S. S namítanými rozpory ohledně průběhu násilného vniknutí do bytu se vypořádal již soud prvního stupně, který v bodě 26. svého rozhodnutí uvedl, že "Pokud si pak některé skutečnosti ve výpovědi v hlavním líčení konaném dne 19. 12. 2024, nevybavovala natolik podrobně a přesně, jako v hlavním líčení konaném dne 11. 3. 2024, uvedené logicky vysvětlila odstupem času, který od předmětného skutku uplynul, jakož i snahou tuto pro ni frustrující událost z paměti vytěsnit.". I odvolací soud v bodě 31. svého rozhodnutí uvedl, že výpovědi svědkyně nejsou v podstatném rozporné, přičemž drobné odchylky jsou logicky vysvětlitelné časovým odstupem jednotlivých výpovědí od popisované události. Takové hodnocení soudů je zcela logické, řádně odůvodněné a Nejvyšší soud v něm nespatřuje žádné pochybení, přičemž tedy platí, že rozhodná skutková zjištění nejsou s provedenými důkazy (výpovědí svědkyně A. S.) v žádném, natož zjevném rozporu.

18. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán, pokud napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva.

19. Obviněný pod rámec výše vymezeného dovolacího důvodu formálně podřadil námitku, že jeho jednání nebylo možno posoudit jako zločin loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku, neboť nebyl prokázán jeho úmysl zmocnit se cizí věci násilím, ani dohoda s dalšími osobami. Takto formulovaná námitka však nevychází ze skutkového stavu zjištěného soudy, nýbrž ze skutkové verze obviněného, podle níž byly cílem obviněných záležitosti spojené s drogami, neboť jeli do bytu obývaného osobami užívajícími pervitin. Nejde proto o relevantní hmotněprávní námitku. Skutek zjištěný soudy naopak poskytuje dostatečný podklad pro právní kvalifikaci jednání obviněných jako zvlášť závažného zločinu loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku. Je nutné připomenout, že odvolací soud v bodech 37. až 40. odůvodnění svého usnesení vysvětlil, že pro závěr o spolupachatelství na loupeži není nutné, aby každý ze spolupachatelů jednal totožným způsobem; postačí, že jednání jednotlivých osob na sebe navazovalo a společně směřovalo ke zmocnění se cizí věci za užití násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí. V případě obviněného bylo podstatné, že obviněný JJ prohledával byt a zmocňoval se věcí, přičemž se s ostatními obviněnými zjevně doplňovali, podporovali, využívali společné převahy, čímž pohrůžku bezprostředního násilí vůči poškozené posiloval. Tato námitka proto není způsobilá naplnit dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.

20. Co se týká důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., ten postihuje situace, kdy ve výrokové části rozsudku některý z výroků buď chybí zcela nebo neobsahuje některou z podstatných náležitostí, například právní větu nebo způsob výkonu nepodmíněně uloženého trestu odnětí svobody, a tím je tedy dána jeho neúplnost (Šámal, P. a kol.: Trestní řád. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3174).

21. Pod tento důvod dovolání obviněný subsumoval námitku chybějícího výroku, kterým by bylo odvolání obviněného zamítnuto.

22. V daných souvislostech je nutno poukázat na usnesení Nejvyššího soudu (ze dne 16. 10. 2019, sp. zn. 8 Tdo 1059/2019, ze dne 16. 10. 2019, sp. zn. 8 Tdo 944/2019, ze dne 30. 6. 2020, sp. zn. 5 Tdo 324/2019, ze dne 27. 1. 2021, sp. zn. 5 Tdo 52/2021, ze dne 27. 10. 2021, sp. zn. 8 Tdo 1041/2021, a jiné), v nichž Nejvyšší soud reagoval i na dřívější rozpornou rozhodovací praxi Ústavního soudu ve vztahu k otázce, zda musí odvolací soud v případě, kdy alespoň zčásti vyhoví opravnému prostředku a napadené rozhodnutí, byť jen zčásti, zruší, učinit o zbývající části námitek formální (zamítavý) výrok. Nejvyšší soud v těchto rozhodnutích dospěl k závěru, že je-li z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu zřejmé, že soud odvolacím námitkám nepřisvědčil, nedopustil se pochybení - vady v podobě chybějícího výroku - pokud takový závěr ve výrokové části nikterak nevyjádřil, např. výrokem, že jinak, tj. kromě výroku, jenž zrušil a ohledně něhož znovu rozhodl, zůstal napadený rozsudek soudu prvního stupně nedotčen. Jinak vyjádřeno, jestliže se odvolací soud s námitkami obviněného v odůvodnění svého rozhodnutí vypořádal, nelze tvrdit, že se těmito nezabýval jen proto, že formálně neučinil zamítavý výrok, vyplývá-li implicitně z jeho rozhodnutí, jak s námitkami odvolatele naložil.

23. Odvolání v trestním řízení je pojímáno jako jeden celistvý opravný prostředek, a proto je o něm třeba jako o celku rozhodnout. Pokud pak soud odvolání shledá důvodným jen v části, rozhodne právě jen o této změně s tím, že ve zbytku se ve věci nic nemění (což někdy bývá vyjádřeno i explicitně větou "Jinak zůstává napadený rozsudek nezměněn."). Právě v celistvosti a jednotnosti odvolání v trestním řízení tkví nemožnost rozhodnout v souladu s požadavky odvolatele a současně je zamítnout. Námitka obviněného, jak vyplynula z jeho výtek, je tedy nepřípadná.

24. Nejvyšší soud uzavírá, že námitky obviněného zčásti dovolací důvody nenaplňují, zčásti jsou zjevně neopodstatněné. Proto podané dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/4-TDO-784/2026-1)