# Nejvyšší soud, sp. zn. 33 Odo 23/2003

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 33 Odo 23/2003
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2003:33.ODO.23.2003.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 27. 2. 2003
- Datum zveřejnění: 31. 12. 2009
- Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 předpisu č. 99/1963Sb.; § 218 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.

## Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

## Odůvodnění

Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 1. 10. 2002, č. j. 28 Co 273/2002-145, rozsudek Okresního soudu v Příbrami ze dne 22. 5. 2002, č. j. 14 C 40/2001-129, ve výroku, jímž byla zamítnuta žaloba na zaplacení 61 661,20 Kč s příslušenstvím, potvrdil a ve výroku o nákladech řízení změnil tak, že žalovanému se náhrada nákladů nepřiznává. Současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, v němž zpochybňuje toliko správnost výroků, kterými mu nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů - dále rovněž jen "o. s. ř.") po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř. k tomu legitimovaným subjektem (žalovaným) zastoupeným advokátem (srov. § 241 o. s. ř.), neshledal dovolání přípustným.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Žalovaný napadl dovoláním jednak výrok rozsudku, jímž byl odvolacím soudem změněn výrok rozsudku soudu prvního stupně o nákladech řízení, jednak výrok, jímž odvolací soud rozhodl o nákladech řízení odvolacího, přičemž oběma výroky bylo rozhodnuto tak, že žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává. Zmíněné výroky - ač jsou formálně součástí rozsudku - mají povahu usnesení, a bylo proto namístě uvážit přípustnost dovolání v intencích ustanovení § 238, § 238a a § 239 o.s.ř. Ustanovení § 237 o.s.ř. totiž upravuje přípustnost dovolání výlučně proti usnesení odvolacího soudu ve věci samé, přičemž pojem "věc sama" je právní teorií i soudní praxí vykládán jednotně tak, že jde o předmět, ohledně něhož se řízení vede - tedy žalobou uplatněný nárok, o němž má být v řízení věcně rozhodnuto.

Ustanovení § 238 upravuje přípustnost dovolání proti usnesení o obnově řízení a po povolení obnovy řízení.

Podle § 238a odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto

a) ve věci konkursu a vyrovnání,

b) o žalobě pro zmatečnost,

c) o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí,

d) ve věci zastavení výkonu rozhodnutí,

e) ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí,

f) o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí,

g) o povinnostech vydražitele uvedeného v § 336m odst. 2 (§ 336n) a v § 338za odst. 2.

Podle § 239 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo

a) rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží,

b) v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle § 107 odst. 5, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§ 107a), o přistoupení dalšího účastníka (§ 92 odst. 1) a o záměně účastníka (§ 92 odst. 2).

Podle § 239 odst. 2 o.s.ř. je dovolání rovněž přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo

a) potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle § 104 odst. 1,

b) potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka,o zastavení řízení podle § 107 odst. 5, o vstupu do řízení namísto dosavadního účastníka (§ 107a), o přistoupení dalšího účastníka (§ 92 odst. 1) a o záměně účastníka (§ 92 odst. 2).

Podle § 239 odst. 3 o.s.ř. je dovolání též přípustné proti usnesení odvolacího

soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby); to neplatí, jestliže byl odmítnut návrh na předběžné opatření (§ 75a).

Protože žádným z uvedených ustanovení není připuštěno dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud rozhodl o nákladech řízení, není dovolání žalovaného v posuzované věci přípustné. Nejvyšší soud České republiky proto podle § 243b odst. 5 věty prvé o. s. ř. ve spojení s § 218 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. dovolání žalovaného jako nepřípustné bez jednání odmítl, aniž se jím mohl věcně zabývat z pohledu v něm uplatněných dovolacích důvodů.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 254 odst. 1, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 věty první o. s. ř., neboť žalovaný s ohledem na výsledek řízení na náhradu nákladů řízení nemá právo a žalobci v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 27. února 2003

JUDr. Ivana Zlatohlávková, v.r.

předsedkyně senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/33-ODO-23/2003-1)