# Nejvyšší soud, sp. zn. 33 Odo 206/2006

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 33 Odo 206/2006
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2006:33.ODO.206.2006.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 16. 3. 2006
- Datum zveřejnění: 31. 12. 2009
- Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 předpisu č. 99/1963Sb.; § 218 odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.

## Výrok

Dovolání se odmítá.

## Odůvodnění

Okresní soud v Rokycanech (dále jen "soud prvního stupně") usnesením ze dne 22. července 2005, č. j. 4 Nc 960/2005-15, rozhodl o vydání předběžného opatření v blíže specifikovaném znění.

Na základě odvolání žalovaných Krajský soud v Plzni jako soud odvolací usnesením ze dne 30. září 2005, č. j. 56 Co 443/2005-46, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.

Proti usnesení odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, v němž navrhli zrušení usnesení soudů obou stupňů.

Podle § 236 odst. 1 OSŘ lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Proto se Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací (§ 10a OSŘ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnými osobami, zabýval nejprve tím, zda jde o dovolání přípustné.

Dovolatelé svým dovoláním napadají usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o nařízení předběžného opatření. Přípustnost dovolání proti němu je tedy třeba zvažovat z hlediska úpravy přípustnosti dovolání proti usnesení. Ta je obsažena v ustanoveních § 237 až § 239 OSŘ. Přípustnost podle § 237 OSŘ dána být nemůže, neboť usnesení o vydání předběžného opatření není rozhodnutím ve věci samé. Věcí samou se rozumí samotný předmět, pro nějž se řízení vede, a rozhodnutím ve věci samé pak takové rozhodnutí soudu, jímž v tzv. řízení sporném na základě žaloby stanoví konkrétní práva a povinnosti účastníků vyplývající z právního vztahu pro žalobou uplatněný nárok (srov. usnesení dovolacího soudu ze dne 22. února 2001, sp. zn. 25 Cdo 3065/2000, uveřejněné v Souboru, svazku 3, pod č. C 264). Přípustnost dovolání proti usnesení o nařízení předběžného opatření pak není založena ani ustanoveními § 238, § 238a a § 239 OSŘ, jelikož je nelze podřadit žádnému z tam taxativně vyjmenovaných případů.

Dovolacímu soudu tedy nezbylo, než podle § 243b odst. 5 věty prvé a § 218 písm. c) OSŘ dovolání odmítnout, neboť směřuje proti rozhodnutí, proti němuž zákon tento mimořádný opravný prostředek nepřipouští.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 16. března 2006

Vít Jakšič, v.r.

předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/33-ODO-206/2006-1)