# Nejvyšší soud, sp. zn. 33 Odo 13/2004 - Soud: Nejvyšší soud - Spisová značka: 33 Odo 13/2004 - ECLI: ECLI:CZ:NS:2004:33.ODO.13.2004.1 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 22. 1. 2004 - Datum zveřejnění: 31. 12. 2009 - Dotčené předpisy: § 9 odst. 1 předpisu č. 549/1991Sb. ## Výrok I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. ## Odůvodnění Žalobce se domáhal zrušení smíru schváleného usnesením Okresního soudu v Přerově ze dne 4. prosince 2000, č.j. 8 C 111/2000-46, s tvrzením, že smír uzavřel pod nátlakem. Dále požadoval zaplacení částky 3 664,50 Kč z titulu bezdůvodného obohacení. Okresní soud v Přerově usnesením ze dne 15. července 2003, č. j. 12 C 368/2001-31, řízení zastavil pro nezaplacení soudního poplatku ze žaloby (§ 9 odst. l zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích - dále "zákon o soudních poplatcích"), a rozhodl o nákladech řízení. Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci k odvolání žalobce usnesením ze dne 22. září 2003, č. j. 40 Co 937/2003-38, usnesení soudu prvého stupně potvrdil, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Vyšel ze zjištění soudu prvního stupně, že žalobce na výzvu soudu přes jeho poučení o následcích nezaplacení soudního poplatku ze žaloby tento poplatek nezaplatil, takže byly splněny předpoklady pro zastavení řízení. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž namítá, že by soudní poplatek platit neměl, neboť žalobu v řízení, v němž byl schválen nezákonný smír nepodal on, nýbrž S. p. P. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (srov. § 10a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů - dále jen "o. s. ř.") po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř. k tomu legitimovaným subjektem (žalobcem), dospěl k závěru, že v posuzované věci směřuje dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Odvoláním napadené usnesení odvolacího soudu, jímž bylo zastaveno řízení podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích, není rozhodnutím ve věci. Pojem "věc sama" je právní teorií i soudní praxí vykládán jednotně tak, že jde o předmět, ohledně něhož se řízení vede - tedy žalobou uplatněný nárok, o němž má být v řízení věcně rozhodnuto. Rozhodnutím ve věci by tedy v posuzovaném případě bylo rozhodnutí, jímž by soud zrušil usnesení o schválení smíru a uložil žalovanému zaplacení žalované částky, nebo jímž by žalobu zamítl. Protože ustanovení § 237 o. s. ř. upravuje přípustnost dovolání výlučně proti rozhodnutím odvolacího soudu ve věci samé, mohla by být přípustnost dovolání v posuzované věci založena jen v rámci ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. Ustanovení § 238 o. s. ř. upravuje přípustnost dovolání proti usnesení o obnově řízení a po povolení obnovy řízení. Podle ustanovení § 238a odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto a) ve věci konkursu a vyrovnání, b) o žalobě pro zmatečnost, c) o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, d) ve věci zastavení výkonu rozhodnutí, e) ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí, f) o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí, g) o povinnostech vydražitele uvedeného v § 336m odst. 2 (§ 336n) a v § 338za odst. 2 o. s. ř. Podle ustanovení § 239 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo a) rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží, b) v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle § 107 odst. 5, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§ 107a), o přistoupení dalšího účastníka (§ 92 odst. 1) a o záměně účastníka (§ 92 odst. 2). Podle § 239 odst. 2 o. s. ř. je dovolání rovněž přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo a) potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle § 104 odst. 1, b) potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle § 107 odst. 5, o vstupu do řízení namísto dosavadního účastníka (§ 107a), o přistoupení dalšího účastníka (§ 92 odst. 1) a o záměně účastníka (§ 92 odst. 2). Podle § 239 odst. 3 o. s. ř. je dovolání též přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby); to neplatí, jestliže byl odmítnut návrh na předběžné opatření (§ 75a). Žádným ze shora citovaných ustanovení není připuštěno dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně zastavující řízení podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích. Lze tedy uzavřít, že za dané procesní situace, kdy nelze přípustnost dovolání zvažovat z hlediska žádného ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud České republiky podle ustanovení § 243b odst. 5, věty prvé, o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dovolání žalobce jako nepřípustné bez jednání odmítl, aniž se jím mohl věcně zabývat. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobce nebyl v dovolacím řízení úspěšný a žalovanému náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně 22. ledna 2004 JUDr. Ivana Zlatohlávková, v.r. předsedkyně senátu --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/33-ODO-13/2004-1)