# Nejvyšší soud, sp. zn. 33 Odo 1294/2006

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 33 Odo 1294/2006
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2008:33.ODO.1294.2006.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 29. 5. 2008
- Datum zveřejnění: 31. 12. 2009
- Dotčené předpisy: § 451 předpisu č. 40/1964Sb.

## Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 2.425,- Kč do tří dnů od práv ní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. V. D. CSc., advokáta.

## Odůvodnění

Dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. února 2006, č. j. 64 Co 446/2005-66, kterým byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 30. června 2005, č. j. 21 C 281/2003-40, není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. Napadený rozsudek odvolacího soudu totiž nemá po právní stránce zásadní význam s ohledem na skutečnost, že dovoláním zpochybněná právní otázka vzniku bezdůvodného obohacení v důsledku zrušení cenové regulace nájemného nepatří z hlediska rozhodovací činnosti dovolacího soudu mezi ty, které by dosud nebyly řešeny a nebyla odvolacím soudem vyřešena v rozporu s hmotným právem. Nejvyšší soud České republiky již ve svém rozsudku ze dne 30. srpna 2006, sp. zn. 26 Cdo 32/2006, posuzoval požadavek pronajímatele na vydání majetkového prospěchu, který měl nájemce na jeho úkor získat tím, že i po zrušení vyhlášky č. 176/1993 Sb. nálezem Ústavního soudu č. 528/2002 Sb. platil tzv. regulované nájemné, jež nedosahovalo výše nájemného obvyklého v místě a čase, a dovodil, že nárok pronajímatele vůči nájemci z titulu užívání jeho věci je nárokem na nájemné, vyplývajícím z nájemního vztahu, a nemůže být současně (byť zčásti) nárokem z bezdůvodného obohacení. Od tohoto závěru nemá dovolací soud důvodu odchylovat se ani v posuzované věci, kdy je požadováno vydání majetkového prospěchu, který měla žalovaná získat tím, že v době od 20. 3. 2003, kdy nabyl účinnosti nález Ústavního soudu o zrušení předpisu, jímž bylo regulováno nájemné, do podání žaloby platila tzv. regulované nájemné (tj. částku 3.815,- Kč), ačkoli měla hradit nájemné tržní (tj. částku 7.900,- Kč).

Protože dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, dovolací soud je podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. Žalobci, jehož dovolání bylo odmítnuto, byla uložena povinnost zaplatit žalované náklady, které jí vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 2.350,- Kč (§ 3 odst. 1, § 10 odst. 3, § 15 v návaznosti na § 14 odst. 1 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění před 1. 9. 2006), a z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 75,- Kč (§ 2 odst. 1, § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění před 1. 9. 2006) Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti vyplývají z § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně dne 29. května 2008

JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á

předsedkyně senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/33-ODO-1294/2006-1)