# Nejvyšší soud, sp. zn. 33 Odo 1065/2004

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 33 Odo 1065/2004
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2006:33.ODO.1065.2004.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 22. 6. 2006
- Datum zveřejnění: 31. 12. 2009
- Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.

## Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

## Odůvodnění

Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací rozsudkem ze dne 11. února 2004, č. j. 57 Co 464/2003-139, potvrdil rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku (dále jen "soud prvního stupně") ze dne 3. prosince 2002, č. j. 18 C 276/2000-103, ve výroku, jímž byla zamítnuta žaloba na určení, že žalobkyně je výlučnou vlastnicí blíže specifikovaných nemovitostí, změnil jej ve výroku o nákladech řízení a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Dovolání žalobkyně, jímž je napadán rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu, by mohlo být - pokud jde o výrok ve věci samé - přípustné jen podle § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen "OSŘ"). Tímto rozsudkem byl sice potvrzen v pořadí druhý rozsudek, který soud prvního stupně v této věci vydal, ale prvým rozsudkem byla žaloba rovněž zamítnuta a přípustnost podle § 237 odst. 1 písm. b) OSŘ proto nepřipadá v úvahu. Žalobkyně však v dovolání vznesla výlučně námitky skutkového charakteru, když zpochybnila závěr, že v průběhu řízení neprokázala své tvrzení, podle kterého 1. 2. 2000 ústně vyzvala žalovaného k vrácení daru. Rovněž námitka, že její vůle směřující k vrácení daru byla zřejmá z obsahu žaloby, je zpochybněním skutkového závěru o nedostatku výzvy k vrácení daru, na jehož základě soudy obou stupňů dovodily, že nedošlo k obnovení jejího vlastnického práva k nemovitostem. Podle obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 OSŘ) jde tedy o uplatnění dovolacího důvodu uvedeného v § 241a odst. 3 OSŘ, jehož použití, jak je zřejmé z výslovného znění tohoto ustanovení, však není v případě dovolání přípustného podle § 237 odst. 1 písm. c) OSŘ možné. Dovolání pak není přípustné ani proti výrokům o nákladech řízení (srov. blíže usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 4/2003).

Dovolání žalobkyně tedy směřuje proti rozhodnutí, proti němuž zákon tento mimořádný opravný prostředek nepřipouští. Proto je Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací podle § 243b odst. 5 věty prvé a § 218 písm. c) OSŘ odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy žalovanému, který by podle § 243b odst. 5 věty prvé, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 OSŘ měl právo na jejich náhradu, v tomto řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 22. června 2006

Vít Jakšič, v.r.

předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/33-ODO-1065/2004-1)