# Nejvyšší soud, sp. zn. 33 Nd 44/2012

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 33 Nd 44/2012
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2012:33.ND.44.2012.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 27. 4. 2012
- Datum zveřejnění: 17. 5. 2012
- Klíčová slova: Podjatost
- Dotčené předpisy: § 14 o. s. ř.

## Výrok

Soudkyně Vrchního soudu v Olomouci JUDr. Ivana Waltrová není vyloučena z projednávání a rozhodnutí věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 9 Cmo 3/2012.

## Odůvodnění

Podáním ze dne 2. 2. 2011 (doplněným podáním z 16. 2. 2012) žalobce vznesl námitku podjatosti JUDr. Ivany Waltrové, soudkyně Vrchního soudu v Olomouci, kterou zdůvodnil tím, že ve věci vedené u Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. 2 Ko 73/2004 založila - jak vyplývá z usnesení Nejvyššího soudu z 28. 2. 2007, sp. zn. 29 Odo 1081/2004, jímž bylo žalobcovo dovolání zamítnuto - "nekonvalidovatelnou vadu zmatečnosti ve smyslu ust. § 229 odst. 1 písm. d/ OSŘ." Žalobce připomíná, že mu Městský soud v Praze přiznal ve smyslu § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon č. 82/1998 Sb."), peněžitou náhradu nemajetkové újmy v souvislosti s konkursní věcí úpadce SELIKO a. s. v likvidaci (sp. zn. 19 Co 456/2011).
Ve vyjádření k uplatněné námitce podjatosti JUDr. Ivana Waltrová uvedla, že není v žádném vztahu k účastníkům řízení a jejich zástupcům a že nemá žádný poměr k věci.

Podle ustanovení § 14 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o.s.ř."), jsou soudci a přísedící vyloučení z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.

Podle ustanovení § 14 odst. 4 o.s.ř. důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.

O tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě (§ 16 odst. 1, věta první, o.s.ř.).

Rozhodnutí o vyloučení soudce představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práva a svobod); soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze zákonných důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.

Soudní praxe (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 30. října 2001, sp. zn. 29 Odo 750/2001) je jednotná v tom, že soudcův poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu bezpochyby v případě, kdy by soudce sám byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy soudce získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování), a v důsledku toho je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován jeho dalšími poznatky nabytými mimoprocesním způsobem. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský. V úvahu přichází také vztah ekonomické závislosti.

V posuzovaném případě se z obsahu spisu nepodávají žádné okolnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že je tu důvod pochybovat o nepodjatosti ve výroku jmenované soudkyně; ta - jak vyplývá z jejího vyjádření - nemá k věci, k účastníkům ani jejich zástupcům žádný z hlediska § 14 o.s.ř. významný vztah, který by mohl představovat důvod vyloučení z projednávání a rozhodnutí předmětné věci.

Námitka podjatosti uplatněná žalobcem je založena výhradně na okolnostech, které podle § 14 odst. 4 o.s.ř. důvodem vyloučení soudkyně být nemohou. Na tom nic nemění ani tvrzená skutečnost, že ve sporu proti České republice bylo žalobci podle § 31a zákona č. 82/1998 Sb. přiznáno zadostiučinění v penězích.

Nejvyšší soud proto rozhodl, že ve výroku uvedená soudkyně není vyloučena z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. 9 Cmo 3/2012 (§ 16 odst. 1 o.s.ř.). Protože nebylo prováděno dokazování, rozhodl nadřízený soud o námitce podjatosti, aniž nařizoval jednání (§ 16 odst. 3, věta druhá, o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. dubna 2012

JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/33-ND-44/2012-1)