# Nejvyšší soud, sp. zn. 33 Cdo 5427/2017

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 33 Cdo 5427/2017
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2018:33.CDO.5427.2017.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 29. 8. 2018
- Datum zveřejnění: 22. 10. 2018
- Klíčová slova: Přípustnost dovolání
- Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013

## Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

## Odůvodnění

V záhlaví označeným rozhodnutím městský soud potvrdil usnesení ze dne 24. 4. 2015, č. j. 21 C 183/2003-14, ve znění opravného usnesení ze dne 15. 6. 2015, č. j. 21 C 183/2003-19, kterým Obvodní soud pro Prahu 10 odmítl odpor žalovaného proti platebnímu rozkazu vydanému Obvodním soudem pro Prahu 10 dne 9. 4. 2003, sp. zn. 40 Ro 426/2003. Odvolací soud - ve shodě se soudem prvního stupně - za podstatné považoval to, že platební rozkaz byl zrušen usnesením Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 12. 5. 2003, č.j. 40 Ro 426/2003-3, neboť se ho nepodařilo doručit žalovanému do vlastních rukou (§ 173 odst. 2 občanského soudního řádu). Usnesení soud doručil pouze zástupci žalobce, který je podle obsahu spisu převzal 12. 5. 2003, žalovanému, jemuž nebyl doručen platební rozkaz, usnesení soud nedoručoval. Byl-li platební rozkaz zrušen, není proti čemu podávat odpor, a pokud tak žalovaný přesto učinil, soud prvního stupně správně dovodil, že k takovému úkonu již žalovaný není oprávněn (§ 174 odst. 3, věta druhá, občanského soudního řádu). Ostatně soud prvního stupně po zrušení platebního rozkazu postupoval shodně, jako by byl odpor podán, tj. nařídil jednání a ve věci samé rozhodl rozsudkem (§ 174 odst. 2, věta první, občanského soudního řádu).
Dovolání, jímž žalovaný napadl rozhodnutí odvolacího soudu, není přípustné.

Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 1, 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále jen "o.s.ř.").

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o.s.ř.).

Podle § 241a odst. 1 o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. § 239 o.s.ř.).

Spojuje-li žalovaný přípustnost dovolání s tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného či procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo kterou dovolací soud řešil v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, musí jít o takovou otázku, na níž byl výrok rozhodnutí odvolacího soudu z hlediska právního posouzení skutečně založen; není-li tomu tak, dovolání pro její řešení nemůže být podle § 237 o.s.ř. přípustné. Takovou není otázka postupu soudu při doručování platebního rozkazu. Odvolací soud po právní stránce dovodil, že proti platebnímu rozkazu, který byl podle § 173 odst. 2 o.s.ř. zrušen, nelze podat odpor (platební rozkaz, který byl odstraněn, nenabývá účinků pravomocného rozsudku); námitkami dovolatele stran doručování (zrušeného) platebního rozkazu se proto nezabýval.

Nepředložil-li dovolatel k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o.s.ř., Nejvyšší soud je odmítl (§ 243c odst. 1 o.s.ř.).

Výrok týkající se nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3, věta druhá, o.s.ř.).

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/33-CDO-5427/2017-1)