# Nejvyšší soud, sp. zn. 33 Cdo 5166/2014

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 33 Cdo 5166/2014
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2015:33.CDO.5166.2014.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 29. 1. 2015
- Datum zveřejnění: 3. 3. 2015
- Klíčová slova: Přípustnost dovolání, Vady podání
- Dotčené předpisy: § 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. ve znění do 31.12.2013; § 241a odst. 1 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013; § 241a odst. 3 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013; § 241a odst. 2 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013; § 241b odst. 3 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013; § 237 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013

## Výrok

I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

## Odůvodnění

Žalobce napadl dovoláním v záhlaví uvedené rozhodnutí ve výrocích, jimiž krajský soud potvrdil rozsudek Okresního soudu v Opavě ze dne 24. 9. 2013, č.j. 7 C 5/2013-56, ve věci samé a změnil jej ve výroku o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně tak, že žalobci uložil povinnost zaplatit žalované 16.456,- Kč; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Dovolání - v němž žalobce odvolacímu soudu vytýká, že posoudil otázku předpokladů pro vrácení daru (§ 630 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 /viz § 3028 zákona č. 89/2012 Sb./, dále jen "obč. zák.") v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, a sice v rozporu se závěrem přijatým v rozsudku ze dne 31. 1. 2012, sp. zn. 33 Cdo 3012/2009 - není přípustné (§ 237, § 239 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013, srov. čl. II bod 1, 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., dále jen "o.s.ř."); žalobce totiž odvolacímu soudu nevytknul nesprávné právní posouzení věci (§ 241a odst. 1, 3 o.s.ř.). Tento (jediný) dovolací důvod nevystihuje argumentace, jíž zpochybňuje právní posouzení věci, vychází-li - a tak je tomu v souzené věci - z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud. Dovolatel totiž kritiku právního posouzení věci odvolacím soudem založil na skutkových tvrzeních (že žalovanou požádal o finanční pomoc 20.000,- Kč, že se s ní dohodl na trvalém pobytu v domě i po darování, že žalovaná s ním od července 2010 přerušila jakékoli styky a že zfalšovala jeho podpis na plné moci k prodeji automobilu), která neodpovídají skutkovým zjištěním, z nichž vycházel odvolací soud.

Nezbývá než dodat, že otázkou aplikovatelnosti § 630 obč. zák. se Nejvyšší soud zabýval již opakovaně (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2001, sp. zn. 29 Odo 228/2000, ze dne 25. 10. 2004, sp. zn. 33 Odo 538/2003, ze dne 28. 11. 2000, sp. zn. 33 Cdo 2425/98, ze dne 30. 11. 2005, sp. zn. 33 Odo 1420/2005, ze dne 31. 1. 2012, sp. zn. 33 Cdo 3012/2009) a odvolací soud - dovodil-li, že v řízení zjištěné chování žalované nenaplňuje znaky § 630 obč. zák. - rozhodl v intencích této (konstantní) judikatury, přičemž dovolací soud v projednávaném případě nemá důvod se od ní odchylovat.

Dovolání proti měnícímu výroku o nákladech řízení je jednak objektivně nepřípustné (§ 238 odst. 1 písm. d/ o.s.ř.), jelikož tímto výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 80/2013), jednak vadné, neboť ve vztahu k tomuto výroku dovolatel neuvedl žádnou argumentaci (§ 241a odst. 2, § 241b odst. 3, věta první, o.s.ř.).

Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení § 243c odst. 1, věty první, o.s.ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. ledna 2015

JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/33-CDO-5166/2014-1)