# Nejvyšší soud, sp. zn. 33 Cdo 4911/2014 - Soud: Nejvyšší soud - Spisová značka: 33 Cdo 4911/2014 - ECLI: ECLI:CZ:NS:2015:33.CDO.4911.2014.1 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 7. 1. 2015 - Datum zveřejnění: 19. 1. 2015 - Klíčová slova: Přípustnost dovolání - Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění do 31.12.2012; § 237 odst. 3 o. s. ř. ve znění do 31.12.2012 ## Výrok I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. ## Odůvodnění Dovolání proti v záhlaví citovanému rozhodnutí, kterým krajský soud potvrdil ve věci samé (a ve výroku o nákladech řízení státu) rozsudek ze dne 18. 9. 2007, č.j. 51 C 100/2004-259, jímž Městský soud v Brně uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 313.059,10 Kč s 3% úroky z prodlení od 15. 3. 2003 do zaplacení, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (včetně nákladů dovolacího řízení vedeného pod sp. zn. 33 Cdo 5267/2009), není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (srov. čl. II bod 7 zákona 404/2012 Sb., dále jen "o.s.ř."), a nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. (toto ustanovení bylo nálezem Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, zrušeno až uplynutím 31. 12. 2012); užití nezpůsobilého dovolacího důvodu totiž neumožňuje přijmout závěr o zásadním významu napadeného rozsudku po stránce právní. Zásadní právní význam je spjat zejména s právními otázkami, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny nebo které soudy posuzují rozdílně, anebo hodlá-li dovolací soud již vyřešenou právní otázku posoudit jinak (srov. § 237 odst. 3, část věty před středníkem, o.s.ř.). Z uvedeného vyplývá, že dovolacím důvodem, který je žalovanému k dispozici, je pouze důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. (rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci). Podle ustanovení § 237 odst. 3, části věty za středníkem, o.s.ř. nepřihlíží dovolací soud k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a/ a § 241a odst. 3 o.s.ř. Dovolatel sice výslovně ohlásil (také) dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., avšak hodnoceno podle obsahu dovolání namítá, že skutkový stav věci, jak jej na základě provedeného dokazování zjistil odvolací soud [že stranou smlouvy o opravě a úpravě věci (§ 631, § 652 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, viz § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., dále jen "obč. zák.") uzavřené s žalobkyní byl žalovaný], není správný. Tvrdí, že opravu osobního automobilu AUDI A8, registrační značky 1 BO 1800, který měl v leasingovém nájmu, po dopravní nehodě 15. 6. 2002 objednala u žalobkyně Česká pojišťovna a.s. (pojišťovna škůdce z titulu povinného ručení), že vozidlo k opravě nepředal a že o výši ceny opravy s žalobkyní vůbec nejednal. Jelikož k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle § 241a odst. 3 o.s.ř. nelze - jak bylo výše vyloženo - při zvažování přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. přihlížet, je pro účely daného dovolacího přezkumu bezcenný i právní závěr o nedostatku věcné pasivní legitimace, který z předestřené skutkové verze žalovaného plyne. Vedle toho, že svou věcnou legitimaci ve sporu o doplatek ceny opravy zpochybnil jen skutkovými námitkami, zmínil žalovaný bez podrobnějšího vymezení i ustanovení § 37 obč. zák. s tím, že "nikdy vážně a srozumitelně, s plnou právní odpovědností a bez jakýchkoliv pochybností neodsouhlasil konečnou cenu opravy vozidla, pouze potvrdil svým podpisem převzetí vozidla, když byl v dobré víře a přesvědčení, že platba za opravu vozidla je jen a pouze v plné kompetenci pojišťovny a žalobce". Jinak vyjádřeno, uzavřel-li odvolací soud, že jako objednatel opravy vozidla právně jednal, je smlouva o opravě a úpravě věci neplatná pro nedostatek vážnosti jeho vůle a z důvodu nesrozumitelnosti projevu vůle. Ani tato argumentace není s to přípustnost dovolání založit. Uvedená námitka, která ostatně není dostatečně podložena skutkovými tvrzeními, je ve smyslu § 241a odst. 4 o.s.ř. opožděná, protože v dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy ve věci samé. Dále je třeba připomenout, že teze, podle které k absolutní neplatnosti právního úkonu soud v řízení, v němž zkoumá obsah práv a povinností, jež měl z takového právního úkonu vzejít, přihlíží z úřední povinnosti, platí jen za předpokladu, že tato neplatnost je z tohoto právního úkonu (zde vtěleného do zakázkového listu W 20382 z 22. 10. 2002) bez dalšího patrna. Absolutní neplatnost právního úkonu však způsobuje i řada skutečností, které vyjdou (mohou vyjít) v řízení najevo, jen jsou-li účastníky včas tvrzeny a prokazovány jinak, než (pouze) listinou, která jej zachycuje (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2007, sp. zn. 29 Odo 784/2005, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 25/2008, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2008, sp. zn. 21 Cdo 4841/2007, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 71/2009). Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o.s.ř.). O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyni, která byla v dovolacím řízení úspěšná, přísluší náhrada nákladů za úkon právní služby (vyjádření k dovolání) pouze za podmínky, že vynaložené náklady nesou znaky nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva; o takové náklady však v daném případě nejde. Vyjádření k dovolání, s nímž se pojí, se svým obsahem nedotýká otázky, jejíž posouzení bylo pro výsledek dovolacího řízení rozhodné (zmocněnkyně žalobkyně jen uvedla, že vedlejší účastnice vymáhanou pohledávku s příslušenstvím zaplatila a že žalovaný byl v úpadku). Této procesní situaci pak odpovídá výrok, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu jeho nákladů. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 7. ledna 2015 JUDr. Pavel Krbek předseda senátu --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/33-CDO-4911/2014-1)