# Nejvyšší soud, sp. zn. 33 Cdo 454/2017

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 33 Cdo 454/2017
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2017:33.CDO.454.2017.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 23. 8. 2017
- Datum zveřejnění: 19. 10. 2017
- Klíčová slova: Vady podání
- Dotčené předpisy: § 241a o. s. ř. ve znění od 01.01.2014

## Výrok

Dovolání se odmítá.

## Odůvodnění

Nejvyšší soud dovolání proti v záhlaví citovanému rozhodnutí, jímž krajský soud zrušil rozsudek ze dne 31. 3. 2016, č.j. 2 C 171/2015-60, kterým Okresní soud v Jindřichově Hradci zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 100.000 Kč s příslušenstvím, odmítl (§ 243c odst. 1, věta první, zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2014, srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., dále jen "o.s.ř."); dovolání neobsahuje způsobilé vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 o.s.ř.), o tuto obligatorní náležitost již dovolání nemůže být doplněno (srov. § 241b odst. 3 o.s.ř.) a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.
Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o.s.ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání definovat, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu § 237 o.s.ř. či jeho části. Požadavek, aby dovolatel vymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, znamená, že je povinen uvést, při řešení jaké otázky hmotného nebo procesního práva se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která taková otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která otázka hmotného nebo procesního práva je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, popř. která taková právní otázka (již dříve vyřešená) má být dovolacím soudem posouzena jinak.

Rovněž Ústavní soud potvrdil, že "náležitosti dovolání a následky plynoucí z jejich nedodržení jsou (...) v občanském soudním řádu stanoveny zcela jasně. Účastníkovi řízení podávajícímu dovolání proto nemohou při zachování minimální míry obezřetnosti vzniknout pochybnosti o tom, co má v dovolání uvést. Odmítnutí dovolání, které tyto požadavky nesplní, není formalismem, nýbrž logickým důsledkem nesplnění zákonem stanovených požadavků." (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2015, sp. zn. II ÚS 2716/13, příp. ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. III. ÚS 1675/14).

Otázku přípustnosti dovolání žalovaný zcela pominul; tvrzení, že postupem odvolacího soudu, který zrušil rozsudek soudu prvního stupně podle § 219a odst. 1 písm. b/ o.s.ř., byla porušena ústavně zaručená práva dovolatele, způsobilé vymezené přípustnosti v intencích § 237 o.s.ř. nepředstavuje.

Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím se řízení ve věci nekončí, bude i o náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodnuto v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. srpna 2017

JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/33-CDO-454/2017-1)