# Nejvyšší soud, sp. zn. 33 Cdo 4191/2009 - Soud: Nejvyšší soud - Spisová značka: 33 Cdo 4191/2009 - ECLI: ECLI:CZ:NS:2010:33.CDO.4191.2009.1 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 14. 12. 2010 - Datum zveřejnění: 17. 12. 2010 - Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.; § 237 odst. 3 o. s. ř.; § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.; § 241a odst. 3 o. s. ř.; § 241a odst. 4 o. s. ř.; § 597 odst. 2 obč. zák. ## Výrok I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. ## Odůvodnění Okresní soud v Jeseníku rozsudkem ze dne 18. listopadu 2008, č. j. 5 C 103/2008-282, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku částku 60.000,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 26 % p. a. z částky 60.000,- Kč za období od 1. 7. 1998 do zaplacení, oproti povinnosti žalobkyně vydat žalovanému ve stejné lhůtě osobní automobil - kombi tovární značky SUBARU 1,8 DL 4WD, typ JF1AN50LO, SPZ JE 89-93; současně rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu. Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 26. května 2009, č. j. 12 Co 36/2009-298, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (ve správném znění jeho výroku o nákladech řízení státu) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Dovolání žalovaného směřující proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění do 30. 6. 2009 (dále jen "o. s. ř."), a nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř.). Námitky žalovaného, že odůvodnění napadeného rozhodnutí postrádá podstatné náležitosti ve smyslu § 157 odst. 2 o. s. ř. (neobsahuje úvahy, kterými se odvolací soud řídil při hodnocení provedených důkazů, ani důvody, pro které neprovedl navržený důkaz výslechem svědka Šmíra), že odvolací soud neprovedl výslech svědka Šmíra a nevypořádal se s odvolacími námitkami směřujícími proti hodnocení důkazů soudem prvního stupně, vystihují dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. Žalovaný však pomíjí, že k okolnostem uplatněným v rámci tohoto dovolacího důvodu, tj. že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nemůže být při posouzení přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. přihlédnuto, až na případ (a o ten zde nejde), kdy samotná vada řízení splňuje podmínku zásadního právního významu, tedy kdy jde o tzv. spor o právo ve smyslu sporného výkladu či aplikace procesních předpisů. Bez významu z hlediska posouzení přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. jsou rovněž výhrady žalovaného k nedostatečně a nekvalitně zjištěnému skutkovému stavu věci (ohledně výše kupní ceny, způsobu užívání automobilu žalobkyní a technického stavu automobilu se zřetelem k možnosti jej vydat), případně k vadnému hodnocení provedených důkazů (konkrétně znaleckých posudků Ing. R. a Ing. N., výpovědí svědků D. a B. a dopisu žalobkyně ze dne 16. 6. 1998), neboť jsou podřaditelné jedině dovolacímu důvodu podle § 241a odst. 3 o. s. ř., jehož uplatnění je v případě přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. vyloučeno. S odkazem na dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. žalovaný odvolacímu soudu vytkl nesprávnost aplikace § 597 odst. 2 obč. zák. Konkrétně namítá, že žalobkyni by podle uvedeného ustanovení vzniklo právo od kupní smlouvy odstoupit, jestliže by zatopení automobilu zhoršilo jeho technický stav natolik, že by neodpovídal stáří automobilu a najetým kilometrům, a že takové skutkové zjištění soudy neučinily. Zpochybňovaný právní závěr odvolacího soudu však vychází právě ze zjištění, že ačkoli žalovaný žalobkyni neinformoval o tom, že automobil byl zatopen, v kupní smlouvě ji ujistil, že technický stav automobilu odpovídá jeho stáří a najetým kilometrům, přičemž toto ujištění se ukázalo nepravdivým; automobil v době prodeje neměl v důsledku zatopení vlastnost žalovaným uváděnou, a to že jeho technický stav odpovídá najetým kilometrům a stáří. Právní otázka žalovaným nastolená, že zamlčení skutečnosti (že vozidlo bylo zatopeno) není ve smyslu § 597 odst. 2 obč. zák. totéž co nepravdivé ujištění, nemá zásadní právní význam, neboť nejde o otázku, kterou dovolací soud dosud nevyřešil a odvolací soud ji posoudil v souladu s ustálenou judikaturou (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2007, sp. zn. 26 Odo 1503/2005). K otázce aplikace § 597 odst. 2 obč. zák. se navíc vyjádřil dovolací soud již v rozsudku ze dne 29. 7. 2008, sp. zn. 33 Odo 770/2006, kterým byly zrušeny předchozí rozsudky soudů obou stupňů vydané v této věci, a napadené rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s právním názorem vysloveným ve zrušovacím rozhodnutí dovolacího soudu. V dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy ve věci samé (§ 241a odst. 4 o. s. ř.). Námitku, že automobil není v takovém technickém stavu, aby jej bylo dobře možné vydat s ohledem na synallagmatičnost vzájemných plnění, vznesl žalovaný až v dovolacím řízení, a proto se jí dovolací soud nemohl zabývat. Vzhledem k řečenému dovolací soud dovolání žalovaného odmítl (§ 243b odst. 5 věta první a § 218 písm. c/ o. s. ř.). O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. za stavu, kdy žalobkyni v této fázi řízení nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla vůči žalovanému právo. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně 14. prosince 2010 JUDr. Blanka M o u d r á , v. r. předsedkyně senátu --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/33-CDO-4191/2009-1)