# Nejvyšší soud, sp. zn. 33 Cdo 3496/2016

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 33 Cdo 3496/2016
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2017:33.CDO.3496.2016.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 22. 3. 2017
- Datum zveřejnění: 23. 5. 2017
- Klíčová slova: Dokazování, Poučovací povinnost soudu, Přípustnost dovolání
- Dotčené předpisy: § 213 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013; § 213b odst. 1 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013; § 118a odst. 2 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013

## Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.388 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Vladimíry Glatzové, advokátky.

## Odůvodnění

Okresní soud Praha - západ rozsudkem ze dne 11. 12. 2014, č.j. 6 C 529/2013-91, ve spojení s doplňujícím rozsudkem ze dne 28. 8. 2015, č.j. 6 C 529/2013-127, uložil žalovanému 1) "obnovit pokojný stav a připojit nemovitost ve vlastnictví žalobce, tj. budovu , která je součástí pozemku stav. č. parc. 37 k přípojce vody elektrické energie umístěné na pozemku 4/3, vše v katastrálním území T. u J.," 2) "ve prospěch nemovitosti ve vlastnictví žalobce, tj. budovy , která je součástí pozemku parc. č. 37, vše v katastrálním území T. u J., zřídit služebnost inženýrských sítí, a to vodovodní a energetické vedení," a 3) "ve prospěch nemovitosti ve vlastnictví žalobce, tj. budovy , která je součástí pozemku parc. č. 37, vše v katastrálním území T. u J., zřídit služebnost cesty za účelem vybudování údržby, provozu a odstraňování poruch inženýrských sítí;" žalovaného zavázal k náhradě nákladů řízení žalobci ve výši 31.050,80 Kč.
Rozsudkem ze dne 24. 2. 2016, č.j. 26 Co 200/2015-138, 26 Co 16/2016, ve znění opravného usnesení ze dne 4. 5. 2016, č.j. 26 Co 200/2015-147, 26 Co 16/2016, Krajský soud v Praze změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Podle odvolacího soudu z článku IX kupní smlouvy ze 4. 8. 2010 nevyplývá povinnost žalovaného vybudovat na svém pozemku parc. č. 4/3 nové přípojky vody a elektrické energie k domu žalobce. Žalovaný se zavázal zřídit ve prospěch žalobce (vlastníka domu na pozemku parc. č. 37 v katastrálním území T. u J.) věcné břemeno odpovídající právu na vstup a vjezd na svůj pozemek, a to za účelem vybudování, údržby, provozu a oprav inženýrských sítí na tomto pozemku. Smlouvu o zřízení věcného břemene účastníci uzavřeli 29. 5. 2013 (právní účinky vkladu práva nastaly 25. 7. 2013). Tím, kdo měl podle ujednání účastníků na pozemku žalovaného vybudovat inženýrské sítě, byl oprávněný z věcného břemene, tj. žalobce.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, jímž zpochybnil řešení (procesní) otázky, zda mohlo být rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé změněno, jestliže odvolací soud nedoplňoval (neopakoval) dokazování a bez poučení podle § 213b odst. 1 občanského soudního řádu se přiklonil ke skutkovému stavu odlišnému od toho, z něhož vyšel soud prvního stupně. Výsledkem takového procesního postupu je podle dovolatele nepředvídatelnost (překvapivost) napadeného rozhodnutí, neboť nemohl na jiný názor odvolacího soudu skutkově a právně reagovat.

Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 1, 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., dále jen "o.s.ř.").

Dovolání žalobce není přípustné (§ 237 o.s.ř.).

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o.s.ř.).

Podle § 241a odst. 1 o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. § 239 o.s.ř.).

Ustálená judikatura Nejvyššího soudu týkající se vázanosti skutkovým stavem zjištěným v řízení před soudem prvního stupně (§ 213 o.s.ř.) vychází z toho, že obsah listin - zde kupní smlouvy ze 4. 8. 2010 a smlouvy o zřízení věcného břemene z 29. 5. 2013 - se opětovným přečtením při odvolacím jednání nemění, takže odvolací soud může, aniž důkaz listinou znovu provedl při odvolacím jednání (způsobem upraveným v § 129 odst. 1 o.s.ř., který je ve spojení s ustanovením § 211 o.s.ř. použitelný rovněž v odvolacím řízení), tento důkaz jinak hodnotit a dojít tak i k jiným skutkovým závěrům než soud prvního stupně (srov. rozsudky ze dne 11. 10. 2001, sp. zn. 26 Cdo 451/2000, ze dne 25. 2. 2010, sp. zn. 23 Cdo 3021/2009, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 106/2010, a ze dne 22. 4. 2010, sp. zn. 33 Cdo 3620/2008). Odkaz žalobce na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 1999, sp. zn. 21 Cdo 1901/98, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 30/2000, je nepřípadný; jeho závěry týkající se mezí dokazování v odvolacím řízení jsou po novelizaci občanského soudního řádu provedené s účinností od 1. 4. 2005 zákonem č. 59/2005 Sb. nepoužitelné (srov. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2013, sp. zn. 31 Cdo 3881/2009, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 10/2014).

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/33-CDO-3496/2016-1)