# Nejvyšší soud, sp. zn. 33 Cdo 3414/2014 - Soud: Nejvyšší soud - Spisová značka: 33 Cdo 3414/2014 - ECLI: ECLI:CZ:NS:2015:33.CDO.3414.2014.1 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 22. 1. 2015 - Datum zveřejnění: 30. 1. 2015 - Klíčová slova: Přípustnost dovolání - Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013 ## Výrok I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 6.812,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám Mgr. Michala Doležala, advokáta. ## Odůvodnění V záhlaví uvedeným rozhodnutím vrchní soud potvrdil usnesení ze dne 22. 1. 2014, č.j. 47 Cm 174/2013-76, kterým Městský soud v Praze podle § 106 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 1, 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., dále jen "o.s.ř."), zastavil řízení, v němž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení 581.991,76 Kč se specifikovanými úroky z prodlení, a věc postoupil Rozhodčímu soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně uzavřel, že rozhodčí doložka - obsažená v komisionářské smlouvě, kterou 15. 12. 2009 uzavřel s žalovanou M.T. (právní předchůdce žalobkyně) - není podle § 39, § 55 odst. 1, 2 a § 56 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 /viz § 3028 zákona č. 89/2012 Sb./, dále jen "obč. zák."), neplatným právním úkonem. Rozhodnout majetkový spor (o náhradu škody podle § 373 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, způsobené žalovanou jako obchodnicí s cennými papíry) doložka deleguje stálému rozhodčímu soudu zřízenému na základě zákona (§ 2, § 3, § 13 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, v rozhodném znění, dále jen "zákon č. 216/1994 Sb."); okolnost, že jde o nárok vyplývající ze spotřebitelské smlouvy formulářového typu, nevylučuje pravomoc rozhodčího soudu, jehož statutu a řádu se strany podrobily (§ 13 odst. 3 zákona č. 216/1994 Sb.), a absence přezkumu rozhodčího nálezu ve smyslu § 27 zákona č. 216/1994 Sb., stejně jako žalobkyní tvrzená obtížnost postupu při zjišťování rozhodných skutečností dokazováním spojená s nedostatečnou soudní praxí týkající se náhrady škody vzniklé při obchodování s cennými papíry, nepředstavují ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Dovolání, jímž žalobkyně rozhodnutí odvolacího soudu napadla, není přípustné (§ 237, § 239 o.s.ř.). Právní otázky, jejichž řešení odvolacím soudem zpochybnila, již byly Nejvyšším soudem vyřešeny, případně Nejvyšší soud určil způsob (metodiku) jejich řešení (srov. stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu z 9. 10. 2013, Cpjn 200/2011, a z 11. 12. 2013, Cpjn 200/2013 /uveřejněná ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 79/2013, resp. 102/2013/, rozsudky z 24. 10. 2013, sp. zn. 23 Cdo 2447/2011, z 29. 9. 2014, sp. zn. 33 Cdo 1616/2014, z 24. 9. 2014, sp. zn. 33 Cdo 1354/2014, z 21. 6. 2012, sp. zn. 29 Cdo 5146/2009 /uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 129/2012/, z 20. 6. 2013, sp. zn. 33 Cdo 1201/2012 /uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 93/2013/, a z 31. 5. 2011, sp. zn. 29 Cdo 1130/2011). Napadené rozhodnutí je s touto (konstantní) judikaturou v souladu a dovolací soud v projednávaném případě nemá důvod se od ní odchylovat. Ve stručnosti lze shrnout, že spor o náhradu škody způsobené obchodníkem s cennými papíry je majetkovým sporem ve smyslu § 2 odst. 1, 2 zákona č. 216/1994 Sb., a že vyloučení přezkumu rozhodčího nálezu jinými rozhodci (§ 27 zákona č. 216/1994 Sb.) bez dalšího nezpůsobuje neplatnost rozhodčí smlouvy, jejímž účastníkem je spotřebitel; úvahy žalobkyně týkající se rozložení důkazního břemene stran, dostupnosti důkazních prostředků a provádění dokazování (včetně hodnocení důkazů) jsou pro posouzení platnosti rozhodčí doložky bezcenné. Žalobkyně sice výslovně napadla rozhodnutí odvolacího soudu v celém rozsahu, ve vztahu k výrokům o náhradě nákladů řízení však žádnou argumentaci nevznesla. Nepředložila-li dovolatelka k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o.s.ř., Nejvyšší soud je odmítl (§ 243c odst. 1 o.s.ř.). Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3, věta druhá o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 22. ledna 2015 JUDr. Pavel Krbek předseda senátu --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/33-CDO-3414/2014-1)