# Nejvyšší soud, sp. zn. 33 Cdo 3254/2014 - Soud: Nejvyšší soud - Spisová značka: 33 Cdo 3254/2014 - ECLI: ECLI:CZ:NS:2014:33.CDO.3254.2014.1 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 18. 12. 2014 - Datum zveřejnění: 15. 1. 2015 - Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013; § 241a odst. 1 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013 ## Výrok I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. ## Odůvodnění Dovolání proti v záhlaví označenému rozhodnutí, kterým městský soud změnil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 30. 7. 2010, č.j. 9 C 350/2006-125, tak, že žalovaným uložil zaplatit žalobcům společně a nerozdílně 180.000,- Kč se specifikovanými úroky z prodlení a na nákladech řízení před soudy obou stupňů 175.124,30 Kč, není podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 1, 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., dále jen "o.s.ř."), přípustné. Zpochybněnou otázku procesního práva - "vázanost" tím, jak v jiném řízení mezi týmiž účastníky soud v důvodech svého rozhodnutí posoudil předběžnou otázku (platnost smlouvy o budoucí smlouvě kupní) - odvolací soud vyřešil v souladu s konstantní judikaturou dovolacího soudu (srov. rozsudek ze dne 26. 9. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3298/2011, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 50/2012, rozsudek ze dne 30. září 2009, sp. zn. 29 Cdo 726/2009, rozsudek ze dne 9. 4. 2014, sp. zn. 26 Cdo 669/2014). Závěr o platnosti smlouvy o budoucí smlouvě o převodu vlastnictví bytové jednotky z 15. 12. 2005 - včetně ujednání o smluvní pokutě - žalovaní napadli na podkladě jiného skutkového stavu, než ke kterému dospěl po provedeném dokazování listinami odvolací soud. Mandatář (ABF Realitní s.r.o.) podle jejich tvrzení zásadním způsobem porušil povinnosti vyplývající z mandátní smlouvy uzavřené 10. 10. 2005, nezastupoval zájmy mandantů (žalovaných), neřídil se jejich pokyny a smlouvu o budoucí smlouvě kupní, kterou za mandanty podepsal, s nimi neprojednal, takže "žalovaní neměli vůli takovou smlouvu uzavřít". Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 1, 3 o.s.ř. však není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutku, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud. Pro úplnost je třeba uvést, že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v § 132 o.s.ř.) nelze úspěšně napadnout a že nesprávná (neúplná) skutková zjištění nejsou podle současné právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem (§ 241a odst. 1 o.s.ř.). Namítají-li žalovaní, že odvolací soud jinak hodnotil důkazy, aniž je sám provedl, nenapadají žádný jeho právní závěr vyplývající z hmotného nebo procesního práva, na němž je rozhodnutí věci založeno, nýbrž vytýkají odvolacímu soudu, že řízení zatížil vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; k takové vadě však dovolací soud přihlíží pouze v případě, jedná-li se o dovolání přípustné (§ 242 odst. 3, věta druhá, o.s.ř.). Dovolatelé sice výslovně napadli rozhodnutí odvolacího soudu v celém rozsahu, ve vztahu k výroku o náhradě nákladů řízení však žádnou argumentaci nevznesli. Nejvyšší soud nepřípustné dovolání podle § 243c odst. 1, věty první, o.s.ř. odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 o.s.ř.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně 18. prosince 2014 JUDr. Pavel K r b e k předseda senátu --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/33-CDO-3254/2014-1)