# Nejvyšší soud, sp. zn. 33 Cdo 2313/2008

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 33 Cdo 2313/2008
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2010:33.CDO.2313.2008.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 13. 5. 2010
- Datum zveřejnění: 7. 6. 2010
- Dotčené předpisy: § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř.

## Výrok

I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému do tří dnů od právní moci tohoto usnesení na nákladech dovolacího řízení částku 2.820,- Kč k rukám Mgr. Jaromíra Hladíka, advokáta se sídlem Pardubice, 17. listopadu 623.

## Odůvodnění

Žalobkyně napadla dovoláním rozsudek ze dne 27. března 2006, č. j. 18 Co 69/2006-97, kterým Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích potvrdil rozsudek Okresního soudu v Chrudimi ze dne 20. října 2005, č. j. 3 C 49/2004-78, ve výroku, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 24.500,- Kč s blíže specifikovaným příslušenstvím. Dovoláním dotčeným výrokem sice odvolací soud rozhodl o peněžitém plnění převyšujícím částku 20.000,- Kč, avšak tato částka sestává z částek 14.500,- Kč (nedoplatek půjčky poskytnuté žalobkyní žalovanému na investici do hry SKY-LINE) a 10.000,- Kč (další půjčka, kterou měla žalobkyně poskytnout žalovanému na zakoupení oblečení). Protože jde o dva samostatné nároky s odlišným skutkovým základem, je třeba posuzovat přípustnost dovolání ve smyslu § 237 odst. 2 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění do 30. 6. 2009 - dále jen "o. s. ř. (srovnej čl. II bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.) u každého jednotlivého nároku zvlášť bez ohledu na to, že byly uplatněny v jednom řízení a že o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 5. 1998, sp. zn. 25 Cdo 735/98, a ze dne 15. 6. 1999, sp. zn. 2 Cdon 376/96, uveřejněná v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 113/98 a SJ 9/2000). Jelikož ani jeden z uvedených samostatných nároků nepřesahuje limitní částku 20.000,- Kč, je přípustnost dovolání vzhledem k § 237 odst. 2 písm. a/ o. s. ř. vyloučena. Okolnost, že souhrn jednotlivých plnění uvedenou částku přesahuje, je bez významu. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani nesprávně formulované poučení odvolacího soudu o přípustnosti dovolání proti rozsudku. Není-li totiž možnost podat dovolání stanovena v zákoně (§ 236 odst. 1 o. s. ř.), jde vždy bez ohledu na to, jakého poučení se účastníkům ze strany soudu dostalo, o dovolání nepřípustné (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 5. 2002, sp. zn. 29 Odo 809/2001).
Jelikož dovolání není přípustné ani proti výroku, jímž odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutích a stanovisek pod R 4/2003), Nejvyšší soud je odmítl (§ 243b odst. 5 věta první, § 218 písm. c/ o. s. ř.).

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. za stavu, kdy žalovanému vznikly náklady v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta, které sestávají z odměny advokáta ve výši 2.050,- Kč (§ 2 odst. 1, § 3 odst. 1 bod 4. ve spojení s § 10 odst. 3, § 15 ve spojení s § 14 odst. 1, § 16 odst. 2 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění před 1. 9. 2006), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč (§ 2 odst. 1, § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění) a z částky 470,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, v platném znění (§ 137 odst. 3 o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně 13. května 2010

JUDr. Blanka M o u d r á
předsedkyně senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/33-CDO-2313/2008-1)