# Nejvyšší soud, sp. zn. 33 Cdo 2256/2026 - Soud: Nejvyšší soud - Spisová značka: 33 Cdo 2256/2026 - ECLI: ECLI:CZ:NS:2026:33.CDO.2256.2026.1 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 29. 9. 2026 - Datum zveřejnění: 15. 10. 2026 - Klíčová slova: Zastavení řízení, Zpětvzetí návrhu na zahájení řízení - Dotčené předpisy: § 96 odst. 1 o. s. ř.; § 96 odst. 2 o. s. ř. ## Výrok I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. ## Odůvodnění 1. Okresní soud v Ostravě (dále jen "soud prvního stupně") usnesením ze dne 9. 10. 2025, č. j. 81 C 237/2025-14, zastavil řízení z důvodu zpětvzetí žaloby (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II). 2. Krajský soud v Ostravě (dále jen "odvolací soud") usnesením ze dne 8. 1. 2026, č. j. 8 Co 267/2025-30, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok). 3. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce (dále též "dovolatel") dovolání. Usnesení odvolacího soudu napadl v celém rozsahu. Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil. 4. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."). 5. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 6. Podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. není dovolání podle § 237 o. s. ř. přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení. 7. Podle § 241a odst. 1 věta první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. 8. Dovolatel napadl usnesení odvolacího soudu v celém rozsahu, tedy i ve výrocích o nákladech řízení. V této části není dovolání přípustné podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.1. 2. Namítá-li, že soud prvního stupně nesprávně posoudil otázku pravomoci českých soudů v rozporu s čl. 17 odst. 1 písm. b), c), odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, přehlíží, že otázku pravomoci českých soudů odvolací soud neřešil. Dle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu není dovolání přípustné podle § 237 o. s. ř., jestliže dovolatel jako důvod jeho přípustnosti předkládá dovolacímu soudu k řešení otázku hmotného nebo procesního práva, na níž rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSCR 53/2013). 3. Výtky, že soud prvního stupně jej nesprávně poučil o pravomoci českých soudů a že odvolací soud se dostatečně nevypořádal s námitkou, že žalobce nově zjistil, že závazky z úvěrových smluv převzala Česká spořitelna a. s., představují námitky vad řízení. Takové námitky nezahrnující otázku procesního práva řešenou odvolacím soudem nesplňují kritéria stanovená v § 237 o. s. ř. (vzhledem k § 241a odst. 1 o. s. ř. nejsou ostatně ani způsobilým dovolacím důvodem), přípustnost dovolání tudíž založit nemohou, i kdyby se soud vytýkaných procesních pochybení dopustil (srov. např. závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2014, sp. zn. 32 Cdo 14/2014, ze dne 28. 11. 2018, sp. zn. 23 Cdo 3745/2018, a ze dne 5. 1. 2021, sp. zn. 28 Cdo 3387/2020). Proto také § 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř. stanoví, že k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlédne tehdy, je-li dovolání přípustné. Nadto z odůvodnění usnesení odvolacího soudu je zřejmé, že odvolací soud námitku převzetí závazků Českou spořitelnou a. s. reflektoval, avšak za rozhodnou považoval toliko okolnost, že žalobce vzal žalobu zpět, čímž tuto námitku (implicitně) vypořádal. Nesprávnost poučení o pravomoci českých soudů žalobce v odvolání neuplatnil, pročež se jí odvolací soud nezabýval. 4. Přípustnost dovolání nezakládá ani otázka zpětvzetí žaloby v návaznosti na poskytnutí informace o dalším procesním postupu soudem, jíž dovolatel předložil jako v rozhodování dovolacího soudu neřešenou. Rozhodovací praxe dovolacího soudu je ustálena v závěru, že v procesním právu platí pro procesní úkony zásada "co se stalo, nelze odestát". Tedy jinými slovy, učiněné procesní úkony nelze v zásadě vzít zpět, tedy odstranit již nastalé procesní účinky na trvání a obsah příslušného procesněprávního vztahu, pokud to právní úprava výslovně nepřipouští. Není přitom rozhodný ani případný omyl jednajícího. Procesní úkon je projevem vůle jednajícího subjektu, pro který je rozhodující samotný projev této vůle (tedy jak se tento úkon jeví navenek třetím osobám, respektive soudu), nikoliv vůle sama. Není tedy (na rozdíl od právního úkonu hmotněprávního) významné, zda projevu vůle navenek skutečně odpovídala samotná vůle jednajícího subjektu, zda byl projev vůle případně vyvolán omylem apod. Rozhodující je právě a jen obsah takového projevu. Procesní úkon, jehož povaha to umožňuje, může být samozřejmě i odvolán (§ 41a odst. 4 o. s. ř.), tedy mohou být odklizeny jeho (ještě nenastalé) procesní účinky, to ovšem jen tehdy, pokud takové odvolání dojde soudu nejpozději současně s odvolávaným procesním úkonem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2002, sp. zn. 29 Odo 500/2002, ze dne 25. 6. 2003, sp. zn. 32 Odo 750/2002, nebo ze dne 31. 10. 2012, sp. zn. 33 Cdo 3273/2011). Uzavřel-li odvolací soud, že vzal-li dovolatel žalobu zpět, soud prvního stupně správně řízení zastavil, je jeho závěr v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a dovolatelem předestřená otázka přípustnost dovolání nezakládá. 5. S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) dovolání žalobce proti rozhodnutí odvolacího soudu odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. pro nepřípustnost. 6. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).1. --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/33-CDO-2256/2026-1)