# Nejvyšší soud, sp. zn. 33 Cdo 2230/2008 - Soud: Nejvyšší soud - Spisová značka: 33 Cdo 2230/2008 - ECLI: ECLI:CZ:NS:2008:33.CDO.2230.2008.1 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 30. 6. 2008 - Datum zveřejnění: 31. 12. 2009 - Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb. ## Výrok I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. ## Odůvodnění Krajský soud v Plzni v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 22. května 2007, č. j. 41 C 159/2006-112, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 156.646,- Kč s příslušenstvím a bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Odvolací soud uzavřel, že soud prvního stupně dospěl ke správnému skutkovému závěru, že se žalobkyni nepodařilo prokázat uzavření smluv o půjčce ani předání částky 100.000,- Kč žalovanému, přičemž ten naopak prokázal, že žalobkyni vrátil 56.646,- Kč, které poukázala na jeho účet. V dovolání, jehož přípustnost žalobkyně opírá o § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, neboť zůstala přehlédnuta, že ji soud prvního stupně nepoučil o "rozsahu neprokázaných tvrzení", nesprávně hodnotil provedené důkazy a v důsledku toho dospěl k nesprávným skutkovým i právním závěrům. Žalobkyně má zato, že prokázala, že dne 18. 9. 2003 žalovanému půjčila částku 100.000,- Kč a že na jeho účet převedli částku 56.646,- Kč, kterou jí nevrátil. S tímto odůvodněním navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Dovolání, které není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neshledává dovolací soud přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam. Přestože žalobkyně v dovolání, deklaruje uplatnění dovolacího důvodu podle § 241 odst. 2 písm. b) ve skutečnosti uplatňuje dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř.; podstatu jejích dovolacích námitek tvoří výtky týkající se nesprávně zjištěného skutkového stavu věci, resp. vadného hodnocení provedených důkazů, při němž soud určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková zjištění (tj. zda jsou použitelné pro zjištění skutkového stavu a v jakém rozsahu, případně v jakém směru). Pokud je v dovolání argumentováno nesprávným právním posouzením věci, pak pouze v tom směru, že kdyby odvolací soud nepochybil ve svých skutkových závěrech a vzal v úvahu skutečnosti, které žalobkyně tvrdila, musel by návazně dospět k odlišnému právnímu posouzení věci. Správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska výtek, které žalobkyně v dovolání uplatnila, nepřísluší dovolacímu soudu přezkoumat, neboť skutečnost, že rozsudek odvolacího soudu eventuelně vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, nezakládá přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Namítanou vadou řízení podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. spočívající v nedostatku poučení žalobkyně, se dovolací soud nemohl zabývat, neboť z hlediska tohoto dovolacího důvodu, jak vyplývá z § 242 odst. 3 o. s. ř., lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat, jen je-li dovolání přípustné (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, a usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, a ze dne 28. února 2008, sp. zn. III. ÚS 1970/07). Tvrzená vada řízení, i kdyby byla opodstatněná, není bezprostředním důsledkem řešení otázky procesní povahy, na níž by napadené rozhodnutí spočívalo; nemůže proto splňovat kritéria ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř. Žalobkyně sice v dovolání uvádí, že napadá rozsudek odvolacího soudu v plném rozsahu, avšak podle obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) žádné konkrétní námitky proti výroku o nákladech řízení neuplatnila. I kdyby dovolání proti nákladovému výroku směřovalo, nebylo by přípustné (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 4/2003). Z toho, co bylo shora uvedeno, je zřejmé, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž zákon tento mimořádný opravný prostředek nepřipouští. Za této situace Nejvyššímu soudu ČR nezbylo, než je podle § 243b odst. 5 věty prvé a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítnout. O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy žalovanému, který by podle 243b odst. 5 věty prvé, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. měl právo na jejich náhradu, v tomto řízení žádné náklady nevznikly. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně 30. června 2008 JUDr. Václav D u d a předseda senátu --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/33-CDO-2230/2008-1)