# Nejvyšší soud, sp. zn. 33 Cdo 2223/2008

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 33 Cdo 2223/2008
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2008:33.CDO.2223.2008.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 29. 5. 2008
- Datum zveřejnění: 31. 12. 2009

## Výrok

I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

## Odůvodnění

Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 3. července 2006, č. j. 18 C 16/2006-15, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 7.864,50 Kč v měsíčních splátkách po 500,- Kč splatných vždy do 15. dne měsíce předem, počínaje měsícem, který následuje po měsíci, v němž rozsudek nabude právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek. Současně rozhodl o nákladech řízení tak, že žalobkyni se právo na jejich náhradu nepřiznává.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 10. srpna 2007, č. j. 28 Co 336/2007-37, rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku o nákladech řízení změnil tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 8.097,- Kč v měsíčních splátkách po 300,-Kč splatných vždy do 15. dne v měsíci předem, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, pod ztrátou výhody splátek, k rukám právního zástupce žalobkyně JUDr. Petra Santara. Současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, v němž připomíná svou nepříznivou sociální situaci a namítá, že si nemůže dovolit náklady řízení hradit.

Dovolání bylo podáno včas k tomu legitimovaným subjektem (žalovaným), není však v dané věci přípustné.

Podle § 237 o. s. ř. není přípustnost dovolání dána již proto, že napadené usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o nákladech řízení, není rozhodnutím ve věci samé (k výkladu pojmu "věc sama" srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, uveřejněné pod R 61/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. přípustnost dovolání v dané věci rovněž nezakládají, neboť rozhodnutí o nákladech řízení není mezi tam taxativně vyjmenovanými případy.

Lze tudíž uzavřít, že dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento opravný prostředek přípustný; dovolací soud je proto bez jednání (§ 243a odst. 1 o. s. ř.) jako nepřípustné odmítl (§ 243b odst. 5 věta první a § 218 písm. c/ o. s. ř.), aniž se jím mohl zabývat z pohledu v něm uplatněných námitek.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalobkyni v této fázi řízení nevznikly žádné náklady, na jejichž úhradu by jinak měla vůči žalovanému právo.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 29. května 2008

JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á, v. r.
předsedkyně senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/33-CDO-2223/2008-1)