# Nejvyšší soud, sp. zn. 33 Cdo 2034/2014

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 33 Cdo 2034/2014
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2014:33.CDO.2034.2014.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 21. 7. 2014
- Datum zveřejnění: 5. 8. 2014
- Dotčené předpisy: § 241a odst. 2 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013

## Výrok

I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.388,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Zuzany Kudrnové, advokátky.

## Odůvodnění

Dovolání žalobce proti výroku o věci samé (výrok I.) v záhlaví uvedeného rozhodnutí trpí vadami, které nebyly ve lhůtě vymezené v § 241b odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 1, 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., dále jen "o.s.ř."), odstraněny a nelze pro ně v dovolacím řízení pokračovat.
Dovolání neobsahuje obligatorní náležitost, a sice vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. § 241a odst. 2 o.s.ř.). Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o.s.ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné. Tomuto požadavku dovolatel v dovolání nevyhověl evidentně proto, že z velké části vycházel z občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012, což se podává zejména z více odkazů na zákonná ustanovení, která již od 1. 1. 2013 občanský soudní řád nezná. Uvádí-li žalobce, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného a procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe, nejde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání; k řádnému vymezení tohoto hlediska přípustnosti musí být z dovolání zřejmé, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které "ustálené rozhodovací praxe" se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014). Posledně uvedenému požadavku dovolatel v dovolání (posouzeném z obsahového hlediska i v jiných jeho částech) nedostál.

Dovolání proti výroku o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II.) je objektivně nepřípustné, neboť bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím částku 50.000,- Kč a nejde přitom o vztah ze spotřebitelské smlouvy, o pracovněprávní vztah či o věc uvedenou v § 120 odst. 2 o.s.ř. (§ 238 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.).

Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání odmítl (§ 243c odst. 1, věta první, o.s.ř.).

Nad rámec výše uvedeného Nejvyšší soud dodává, že závěr odvolacího soudu o nedostatku naléhavého právního zájmu na požadovaném určení je v souladu s judikaturou dovolacího soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2014, sp. zn. 33 Cdo 1734/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2014, sp. zn. 33 Cdo 1733/2013).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalobce dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 21. července 2014

JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/33-CDO-2034/2014-1)