# Nejvyšší soud, sp. zn. 33 Cdo 1978/2013 - Soud: Nejvyšší soud - Spisová značka: 33 Cdo 1978/2013 - ECLI: ECLI:CZ:NS:2013:33.CDO.1978.2013.1 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 17. 9. 2013 - Datum zveřejnění: 2. 10. 2013 - Dotčené předpisy: § 241a odst. 2 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013; § 243c odst. 1 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013 ## Výrok I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobcům společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 10.406,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Otto Žižky, advokáta se sídlem Sokolov, Jiráskova 977. ## Odůvodnění Okresní soud v Sokolově rozsudkem ze dne 27. srpna 2012, č. j. 10 C 39/2011-64, určil, že splatnost půjčky poskytnuté v roce 2006 Ch. C. žalovaným ve výši 180.000,- Kč nastává uplynutím tří měsíců od právní moci tohoto rozhodnutí (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 16. ledna 2013, č. j. 15 Co 693/2012-106, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. potvrdil, ve výroku II. jej změnil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Dovolání žalovaných proti rozsudku odvolacího soudu neobsahuje náležitosti vyžadované § 241a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 (srov. čl. II. bod 1. zákona č. 404/2012 Sb. - dále jen "o. s. ř."), přičemž tuto vadu, pro niž nelze v dovolacím řízení pokračovat, žalovaní včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) neodstranili (§ 241b odst. 3 o. s. ř.). Konkrétně dovolání neobsahuje řádnou specifikaci údajů o tom, v čem žalovaní spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání, tedy které z hledisek uvedených v ustanovení § 237 o. s. ř. považují za splněné. V dovolání žalovaní pouze uvádějí, že "otázkou zásadního právního významu je ta okolnost, že soudy obou stupňů posoudily nárok žalobců v rozporu s hmotným právem, když mělo být v dané věci žalováno podle hmotněprávního ustanovení § 563 obč. z. na plnění a nikoliv podle hmotněprávního ustanovení § 564 na nahrazení projevu vůle dlužníka". Takováto specifikace však nevystihuje ani jedno ze čtyř kritérií přípustnosti dovolání taxativně vypočtených v § 237 o. s. ř. Vyjádřeno jinak, z okolností, z nichž žalovaní usuzují na přípustnost dovolání, nelze dovodit, že by v souzené věci šlo (mělo jít) o případ (některý ze čtyř v úvahu přicházejících), v němž napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva: 1/ při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo 2/ která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo 3/ která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo 4/ má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Okolnost, že určitá právní otázka měla být odvolacím soudem posouzena jinak (než jak byla posouzena v napadeném rozhodnutí), a že tedy napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, je dovolacím důvodem ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř., a už proto nemůže být současně údajem, v čem žalovaní spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Nad rámec uvedeného je nutné konstatovat, že předpoklady přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. nejsou splněny i proto, že žalovaní podle obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) ve skutečnosti neuplatnili důvod nesprávného právního posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.). V dovolání uplatněné námitky totiž směřují proti správnosti skutkového zjištění, na němž soudy právní posouzení věci založily. Nejvyšší soud dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou oprávnění podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí). V Brně 17. září 2013 JUDr. Blanka Moudrá předsedkyně senátu --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/33-CDO-1978/2013-1)