# Nejvyšší soud, sp. zn. 33 Cdo 1815/2011 - Soud: Nejvyšší soud - Spisová značka: 33 Cdo 1815/2011 - ECLI: ECLI:CZ:NS:2012:33.CDO.1815.2011.1 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 20. 11. 2012 - Datum zveřejnění: 30. 11. 2012 - Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.; § 237 odst. 3 o. s. ř.; § 241 odst. 3 o. s. ř. ## Výrok I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 16.320,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Lenky Urbanové, advokátky se sídlem Praha 4, Vápencová 569/13. ## Odůvodnění Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 13. ledna 2011, č. j. 28 Co 557/2010-194, potvrdil rozsudek ze 25. června 2010, č. j. 7 C 271/2008-157, jímž Okresní soud Praha-západ zamítl žalobu o zaplacení částky 1,350.608,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení; současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), a nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť hodnocením v něm obsažené argumentace nelze dospět k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. bylo nálezem Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, zrušeno uplynutím dne 31. 12. 2012, přičemž do té doby je nadále použitelné - srovnej nález Ústavního soudu ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. IV ÚS 1572/11). Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a/ a § 241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží (§ 237 odst. 3 o. s. ř.). Žalobce zpochybnil právní závěr odvolacího soudu, že úpadci coby zhotoviteli díla nevzniklo právo na zaplacení ceny díla prostřednictvím námitek, jejichž podstatu tvoří výhrady ke skutkovému závěru, že nedošlo k řádnému dokončení díla, na něž byl podle smluvního ujednání vázán nárok úpadce na zaplacení ceny díla. Žalobce při rekapitulaci a vlastním vyhodnocení provedených důkazů vyjadřuje přesvědčení, že své tvrzení o dokončení díla prokázal. Pokud argumentuje nesprávným právním posouzením věci, pak pouze v tom směru, že pokud by odvolací soud nepochybil ve svých skutkových zjištěních, musel by následně dospět k odlišnému právnímu posouzení věci, tedy dovodit, že úpadci vznikla pohledávka za žalovanými z titulu zaplacení ceny díla. Jelikož výtka nesprávnosti právního posouzení věci je založena výlučně na kritice správnosti skutkových zjištění, uplatnil žalobce ve skutečnosti dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř. Ten však nelze v případě dovolání přípustného podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. použít, neboť neslouží k řešení právních otázek, nýbrž k nápravě případného pochybení spočívajícího v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Žalobce přehlíží, že skutkový stav, který byl podkladem pro právní posouzení věci odvolacím soudem, je v poměrech přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. nezpochybnitelný a dovolací soud je povinen z něho vycházet. Protože dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, dovolací soud je odmítl (§ 243b odst. 5 věta první, § 218 písm. c/ o. s. ř.). O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. za stavu, kdy žalovaným vznikly náklady v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokátky, které sestávají z odměny advokátky ve výši 13.000,- Kč (§ 2 odst. 1, § 3 odst. 1 bod 5. ve spojení s § 10 odst. 3, § 15 ve spojení s § 14 odst. 1 a § 18 odst. 1 a § 19a vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění před 1. 3. 2012 - srovnej čl. II vyhlášky č. 64/2012 Sb.), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 600,- Kč (§ 2 odst. 1, § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění) a z částky 2.720,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokátka povinna z odměny za zastupování a náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou oprávnění podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci). V Brně 20. listopadu 2012 JUDr. Blanka M o u d r á, v. r. předsedkyně senátu --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/33-CDO-1815/2011-1)