# Nejvyšší soud, sp. zn. 33 Cdo 1468/2011 - Soud: Nejvyšší soud - Spisová značka: 33 Cdo 1468/2011 - ECLI: ECLI:CZ:NS:2011:33.CDO.1468.2011.1 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 26. 5. 2011 - Datum zveřejnění: 3. 6. 2011 - Dotčené předpisy: § 104 odst. 1 o. s. ř.; § 243b odst. 5 o. s. ř.; § 218 písm. c) o. s. ř. ## Výrok I. Řízení o dovolání proti rozsudku Okresního soudu v Třebíči ze dne 13. března 2008, č. j. 10 C 78/2006-60, se zastavuje. II. Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky v Jihlavě ze dne 17. prosince 2009, č. j. 54 Co 383/2008-91, se odmítá. III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému do tří dnů od právní moci tohoto usnesení na nákladech dovolacího řízení částku 3.060,- Kč k rukám Mgr. Pavla Scholleho, advokáta se sídlem Třebíč, Bráfova 16. ## Odůvodnění Okresní soud v Třebíči rozsudkem ze dne 13. března 2008, č. j. 10 C 78/2006-60, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku částku 1.750,- Kč se specifikovanými úroky z prodlení od 25. 3. 2006 do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu o zaplacení úroků z prodlení z částky 1.750,- Kč od 5. 1. 2006 do 24. 3. 2006 (výrok II.), zamítl žalobu o zaplacení částky 4.250,- Kč se specifikovanými úroky z prodlení (výrok III.), zamítl vzájemnou žalobu žalovaného o zaplacení částky 5.586,- Kč (výrok IV.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok V.). Z podnětu dovolání podaného žalovaným Krajský soud v Brně - pobočka v Jihlavě rozsudkem ze dne 17. prosince 2009, č. j. 54 Co 383/2008-91, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích I. a IV., změnil jej ve výroku V. o nákladech řízení a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (dovolání žalobce proti výrokům II., III. a IV. rozsudku soudu prvního stupně odvolací soud usnesením ze dne 26. 11. 2009, č. j. 54 Co 383/2008-79, pro opožděnost odmítl). Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění - dále jen "o. s. ř."). Žalobce podal dovolání i proti rozsudku Okresního soudu v Třebíči ze dne 13. března 2008, č. j. 10 C 78/2006-60, tedy proti rozhodnutí, které nelze úspěšně dovoláním napadnout. Protože funkční příslušnost soudu k projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně není dána, Nejvyšší soud dovolací řízení o takovém podání podle § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavil (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 47/2006). Dovolání žalobce proti v záhlaví uvedenému rozsudku odvolacího soudu není subjektivně přípustné, neboť k podání dovolání je oprávněn pouze ten účastník, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, sešit č. 3, ročník 1998, pod č. 28, popř. rozsudek ze dne 1. 2. 2001, sp. zn. 29 Cdo 2357/2000, uveřejněný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck, pod č. C 154). Napadeným rozsudkem odvolací soud rozhodoval již jen o odvolání proti výrokům I. a IV. rozsudku soudu prvního stupně, jimiž bylo žalobě žalobce vyhověno do 1.750,- Kč a byla zamítnuta vzájemná žaloba, jíž se žalovaný domáhal po žalobci zaplacení 5.586,- Kč; potvrzením těchto výroků nebyla žalobci - objektivně vzato - způsobena újma na jeho právech odstranitelná "odklizením" uvedeného výroku rozsudku odvolacího soudu. I v případě, že by se jednalo o subjektivně přípustné dovolání, by bylo dovolání objektivně nepřípustné podle § 237 odst. 2 písm. a/ o. s. ř., neboť dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitých plněních nepřevyšujících 50.000,- Kč. Nejvyšší soud proto dovolání proti rozsudku odvolacího soudu odmítl (§ 243b odst. 5 věta první, § 218 písm. c/ o. s. ř.). O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 2 věty první, odst. 3 o. s. ř. za stavu, kdy žalovanému vznikly náklady v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta, které sestávají z odměny advokáta ve výši 2.250,- Kč (§ 2 odst. 1, § 3 odst. 1 bod 3. ve spojení s § 10 odst. 3, § 15 ve spojení s § 14 odst. 1 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč (§ 2 odst. 1, § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění) a z částky 510,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci). V Brně 26. května 2011 JUDr. Blanka Moudrá, v. r. předsedkyně senátu --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/33-CDO-1468/2011-1)