# Nejvyšší soud, sp. zn. 33 Cdo 1204/2000

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 33 Cdo 1204/2000
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2000:33.CDO.1204.2000.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 30. 5. 2000
- Datum zveřejnění: 31. 12. 2009

## Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

## Odůvodnění

Okresní soud Plzeň - město rozsudkem ze dne 15. března 1999 č. j. 23 C 21/99 - 30 uznal žalovaného povinným zaplatit žalobci částku 3.400 Kč s 21% úrokem z prodlení od 26. 7. 1999 do zaplacení, řízení co do částky 2.240 Kč s 21% úrokem od 26. 7. 1998 do zaplacení zastavil a současně rozhodl o náhradě nákladů řízení.

K odvolání žalovaného v rozsahu částky 1.700 Kč s přísl. Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 4. října 1999 č. j. 15 Co 594/99 - 47 změnil rozsudek soudu prvního stupně v části odvoláním napadené tak, že žaloba byla v tomto rozsahu zamítnuta.

Proti tomuto rozsudku podal žalobce včas dovolání, v němž namítal, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází z nesprávného právního posouzení. Uplatnil tak dovolací důvod podle ust. § 241 odst. 3 písm. d) o. s. ř.

Dovolání není přípustné.

Nejde-li o případ vad řízení uvedených v ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř., je třeba v případě, že je dovoláním napaden rozsudek odvolacího soudu, zkoumat otázku přípustnosti dovolání proti takovému rozhodnutí podle § 238 odst. 1 a § 239 o. s. ř. Ustanovení § 238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. připouští dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, avšak druhý odstavec téhož ustanovení tuto přípustnost dovolání omezuje ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000 Kč a v obchodních věcech 50.000 Kč.

Jak vyplývá z dovolání napadeného výroku rozsudku Krajského soudu v Plzni, bylo jím rozhodnuto pouze o peněžitém plnění v částce 1.700 Kč s příslušenstvím, tedy o částce nepřesahující hranici předpokládanou v ustanovení § 238 odst. 2 písm. a) o. s. ř. Podané dovolání proto nebylo podle ustanovení § 238 o. s .ř. přípustné.

V posuzované věci nebyly dány předpoklady přípustnosti dovolání podle ust. § 238 a § 239 o. s. ř., přičemž nebyl namítán ani žádný z dovolacích důvodu předpokládaných ustanovením § 237 odst. 1 o. s. ř. a ani takový důvod zakládající přípustnost dovolání zjištěn nebyl; dovolacímu soudu nezbylo, než z uvedených důvodů žalobcem podané dovolání odmítnout jako nepřípustné podle § 243b odst. 4 věta prvá o. s. ř. ve spojení s § 218 odst. 1 písm. c) o.s.ř., aniž se tak bylo možno zabývat věcnou správností napadeného rozhodnutí.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 4 ve spojení s § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. za situaci, kdy žalovanému náklady v dovolacím řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 30. května 2000

JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á, v. r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Lucie Ševčíková

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/33-CDO-1204/2000-1)