# Nejvyšší soud, sp. zn. 33 Cdo 1049/2019

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 33 Cdo 1049/2019
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2019:33.CDO.1049.2019.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 9. 4. 2019
- Datum zveřejnění: 6. 6. 2019
- Klíčová slova: Přípustnost dovolání, Vady podání
- Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř. ve znění od 30.09.2017; § 241a odst. 2 o. s. ř. ve znění od 30.09.2017

## Výrok

I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 12.245 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Pavla Weikerta, advokáta.

## Odůvodnění

Nejvyšší soud dovolání proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí, jímž krajský soud potvrdil rozsudek ze dne 10. 5. 2018, č.j. 9 C 210/2017-123, kterým Okresní soud v Českých Budějovicích žalovanému uložil zaplatit žalobci 380.000 Kč s příslušenstvím (oproti vráceni specifikované věci), na nákladech řízení 125.642,20 Kč, resp. 1.775 Kč státu, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení, odmítl (§ 243c odst. 1, věta první, zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017, srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále jen "o.s.ř."). Podání žalovaného neobsahuje způsobilé vymezení toho, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 o.s.ř.), o tuto obligatorní náležitost již dovolání nemůže být doplněno (§ 241b odst. 3 o.s.ř.) a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.
Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o.s.ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam taxativně vyjmenovaných hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu § 237 o.s.ř. či jeho části. Jinak vyjádřeno, z obsahu dovolání musí být patrné, zda jde (má jít) o některý ze čtyř v úvahu přicházejících případů, kdy napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva 1/ při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo 2/ která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo 3/ která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo 4/ má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 80/2013, ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014, ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, a ze dne 15. 10. 2013, sp. zn. 26 Cdo 2326/2013, usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2015, sp. zn. II ÚS 2716/13, a ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. III. ÚS 1675/14 ). Dovolatel je tak povinen uvést, v řešení jaké otázky hmotného nebo procesního práva se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která taková otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která otázka hmotného nebo procesního práva je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, popř. která taková právní otázka (již dříve vyřešená) má být dovolacím soudem posouzena jinak (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2015, sp. zn. II ÚS 2716/13, a ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. III. ÚS 1675/14).

Žalovaný otázku přípustnosti zcela opomněl. Pouze v závěru dovolání v článku III nadepsaném "Judikatura" uvedl, že "je zřejmé, že napadené rozhodnutí neodpovídá ani soudní praxi co se týče odpovědnosti dražebníka, resp. jeho odpovědnosti za splnění všech podmínek k provedení dražby." Tím však požadavkům na řádné vymezení přípustnosti dovolání ve smyslu výše uvedeném zjevně nedostál.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 o.s.ř.).

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/33-CDO-1049/2019-1)