# Nejvyšší soud, sp. zn. 32 Odo 810/2002

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 32 Odo 810/2002
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2003:32.ODO.810.2002.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 22. 1. 2003
- Datum zveřejnění: 31. 12. 2009
- Dotčené předpisy: § 236 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb.

## Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

## Odůvodnění

Městský soud v Praze shora uvedeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 7. května 2002, č.j. 9 C 175/2001-52, ve výroku, kterým Obvodní soud pro Prahu 9 žalovanému nepřiznal náhradu nákladů řízení (výrok I.). Odvolací soud dále nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení žádnému z účastníků (výrok II.).

Proti rozsudku odvolacího soudu v celém jeho rozsahu podal žalovaný dovolání, ve kterém zaměnil označení účastníků a jehož přípustnost opřel o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 občanského soudního řádu a důvodnost o § 241a odst. 2 písm. b) téhož právního předpisu, jehož prostřednictvím odvolacímu soudu vytkl nesprávné právní posouzení věci.

Se zřetelem k době vydání usnesení soudů obou stupňů se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s body 1., 15. a 17., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2001 (dále též jen "o. s. ř.").

Dovolání není v dané věci přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Výroky odvolacího soudu o nákladech řízení před soudy obou stupňů mají ve smyslu § 167 odst. 1 o. s. ř. charakter usnesení.

Proti usnesení odvolacího soudu je dovolání obecně přípustné za podmínek uvedených v § 237, § 238, § 238a a § 239 o. s. ř.

Podle § 237 o. s. ř. je za předpokladů v něm stanovených dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo rozhodováno ve věci samé. O takový případ však v dané věci nejde.

Dovolání v předmětné věci není přípustné ani podle § 238, § 238a a § 239 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci nákladů řízení před soudem prvního stupně i odvolacího soudu nelze podřadit žádnému z usnesení, proti nimž zákon v uvedených ustanoveních dovolání připouští.

Tento závěr sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. usnesením odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. Žalovaný, který podáním nepřípustného dovolání zavinil, že dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu dovolacího řízení právo a žalobci náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 22. ledna 2003

JUDr. Miroslav Gallus, v.r.

předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/32-ODO-810/2002-1)