# Nejvyšší soud, sp. zn. 32 Odo 798/2006

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 32 Odo 798/2006
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2006:32.ODO.798.2006.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 12. 12. 2006
- Datum zveřejnění: 31. 12. 2009

## Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

## Odůvodnění

Krajský soud v Plzni shora označeným usnesením odmítl odvolání žalovaného proti rozsudku ze dne 23. června 2005, č.j. 13 C 117/2005-23, jímž Okresní soud v Karlových Varech žalovanému uložil zaplatit žalobkyni částku 551,80 Kč s 2% úrokem z prodlení p.a. od 11. října 2003 do zaplacení, dále částku 552,- Kč s 2% úrokem z prodlení p.a. od 11. ledna 2004 do zaplacení, jakož i náklady řízení (výrok I.). Dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.).

Usnesení odvolacího soudu napadl žalovaný podáním označeným jako "dovolání -stížnost", jež se jeví podle obsahu jako dovolání. Dovolatel namítá, že žalobkyni žalobní nárok nevznikl, neboť žádný odvoz odpadu pro něj v předmětném období neprováděla. Dále setrval na tvrzení o neplatnosti předmětné smlouvy uzavřené se žalobkyní, kterou měl podle jeho vyjádření vypovědět správce konkursní podstaty.

Dovolání v této věci není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 občanského soudního řádu (dále též jen "o. s. ř.") lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon (v ustanoveních § 237 až 239 o. s. ř.) připouští.

Přípustnost dovolání proti prvnímu výroku usnesení odvolacího soudu není podle ustanovení § 237 o. s. ř. dána již proto, že usnesením odvolacího soudu nebylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým by bylo rozhodnuto ve věci samé. Dovolání není přípustné ani podle ustanovení § 238, § 238a a § 239 odst. 1 a 2 o. s. ř., protože rozhodnutím soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto ve věcech, v uvedených ustanoveních taxativně vyjmenovaných. Přípustnost dovolání neplyne ani z ustanovení § 239 odst. 3 o. s. ř., neboť podle tohoto ustanovení lze podat dovolání jen tehdy, bylo-li potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž byla postupem podle § 43 o. s. ř. odmítnuta žaloba, popřípadě jiný návrh na zahájení, a nikoliv rozhodoval-li odvolací soud o odmítnutí odvolání, jak tomu bylo v posuzovaném případě.

Rovněž tak dovolání ve zbývajícím rozsahu, tj. směřující proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci nákladů za řízení před soudy obou stupňů, majícího povahu usnesení ve smyslu § 167 odst. 1 o. s. ř., není podle právní úpravy přípustnosti dovolání v občanském soudním řádu účinné od 1. ledna 2001 přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Tento závěr s sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), usnesením odmítl [§ 243b odst. 5 věta první, § 218 písm. c) o. s. ř.].

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. Dovolání žalovaného bylo odmítnuto, žalobkyni však v souvislosti s dovolacím řízením podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 12. prosince 2006

JUDr. Miroslav Gallus, v.r.

předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/32-ODO-798/2006-1)