# Nejvyšší soud, sp. zn. 32 Odo 529/2002 - Soud: Nejvyšší soud - Spisová značka: 32 Odo 529/2002 - ECLI: ECLI:CZ:NS:2003:32.ODO.529.2002.1 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 14. 5. 2003 - Datum zveřejnění: 31. 12. 2009 - Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 předpisu č. 99/1963Sb.; § 218 odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb. ## Výrok Dovolání se odmítá. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.850,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Z. K., advokátky. ## Odůvodnění Okresní soud Příbrami rozsudkem ze dne 3. 9. 2001, č. j. 15 C 56/2000 - 71, žalované uložil, aby žalobkyni zaplatila částku 44.000,- Kč s 10 % úrokem z prodlení od 14. 7. 1999 do zaplacení, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. K odvolání žalované Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 16. 1. 2002, č. j. 29 Co 661/2001 - 93, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o částečné změně výroku II. o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně a dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, v němž odvolacímu soudu vytýká nesprávné právní posouzení věci (dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen "o. s. ř.") a navrhuje zrušení rozsudku odvolacího soudu. Žalobkyně ve vyjádření k dovolání poukazuje na skutečnost, že se dovolatelka mýlí, když se domnívá, že odvolací soud dovolání připustil a uvádí věcné důvody směřující k odmítnutí dovolání, které závěrem navrhuje. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., dospěl k závěru, že v daném případě dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. l o. s. ř.). Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé (§ 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.), nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (§ 237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. ). Dovolání je dále přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Dovolání v těchto věcech však není podle § 237 odst. 2 písm. a/ o. s. ř. přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20 000 Kč a v obchodních věcech 50 000 Kč. V dané věci napadá žalovaná dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně v obchodní věci, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění ve výši 44.000,- Kč, přičemž není pochyb o tom, že mezi účastníky jde o obchodní závazkový vztah při výkonu jejich podnikatelské činnosti (založený mandátní smlouvou). Podle ustanovení § 237 odst. 2 písm. a/ o. s. ř. není tedy v této věci dovolání proti rozsudku odvolacího soudu přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání žalované podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c/ o. s. ř. odmítl, aniž se mohl zabývat věcí z hlediska námitek uplatněných v dovolání. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 2 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Podle výsledku dovolacího řízení má žalobkyně právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které sestávají z odměny advokáta za jednu čtvrtinu sazby odměny ve výši 2.775,- Kč (§ 3 odst. 1, § 10 odst. 3, § 14 odst. 1 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 75 Kč (§ 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.). Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí. V Brně 14. května 2003 JUDr. František Faldyna, CSc., v.r. předseda senátu --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/32-ODO-529/2002-1)