# Nejvyšší soud, sp. zn. 32 Odo 5/2004

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 32 Odo 5/2004
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2004:32.ODO.5.2004.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 23. 6. 2004
- Datum zveřejnění: 31. 12. 2009
- Dotčené předpisy: § 237 odst. 2 písm. a) předpisu č. 99/1963Sb.

## Výrok

Dovolání se odmítá.

## Odůvodnění

Městský soud v Praze shora označeným rozsudkem potvrdil v pořadí druhý rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 25. března 2003, č.j. 7 C 17/2000-152, ve vyhovujícím výroku co do částky 23.887,18 Kč s příslušenstvím. Odvolací soud ve zbývajícím rozsahu rozsudek soudu prvního stupně, tj. co do částky 6.636,60 Kč s příslušenstvím a ve výrocích o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a nákladech státu, zrušil a věc mu tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení.

Proti potvrzující části rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, opíraje jeho přípustnost o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále též jen "o. s. ř.") a důvodnost o nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem. Dovolatel snesl argumenty na podporu jím uplatněného dovolacího důvodu a navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Se zřetelem k době vydání rozsudků soudů obou stupňů se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s body 1., 15. a 17., hlavy I., části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2001.

Dovolání v této věci není přípustné.

Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Jde-li o rozsudek, jímž odvolací soud potvrdil ve věci samé rozsudek soudu prvního stupně, právní úprava připouští dovolání pouze ve dvou následně uvedených případech. V prvním z nich jde o situaci, kdy byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozsudek zrušil [§ 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř.]. Jestliže dovolání není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. - je ve druhém případě [§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.] dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu přípustné tehdy, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadený rozsudek má po právní stránce zásadní význam. I při splnění shora uvedených předpokladů přípustnosti však není dovolání přípustné, bylo-li dovoláním dotčeným výrokem rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20 000 Kč a v obchodních věcech 50 000 Kč, přičemž k příslušenství pohledávky se nepřihlíží [§ 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř.].

V předmětném sporu jde z procesního hlediska nepochybně o obchodní věc, neboť jeho účastníci podřadili dohodou závazkový vztah v předmětné smlouvě o dílo v intencích § 262 obchodního zákoníku režimu obchodního zákoníku (srov. též usnesení Nejvyššího soudu zveřejněné pod číslem 1/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Vzhledem k tomu, že dovoláním dotčeným potvrzujícím výrokem odvolacího soudu bylo v obchodní věci rozhodováno ve věci samé o peněžitém plnění ve výši 30.523,78 Kč, jedná se ve smyslu ustanovení § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. o věc, u níž není dovolání přípustné.

Tento závěr s sebou nese posouzení podaného dovolání jako nepřípustného. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), odmítl (§ 243b odst. 5 věta první a § 218 písm. c) o. s. ř.), aniž se jím mohl věcně zabývat.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 23. června 2004

JUDr. Miroslav Gallus, v.r.

předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/32-ODO-5/2004-1)