# Nejvyšší soud, sp. zn. 32 Odo 483/2003

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 32 Odo 483/2003
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2003:32.ODO.483.2003.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 9. 9. 2003
- Datum zveřejnění: 31. 12. 2009
- Dotčené předpisy: § 236 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb.

## Výrok

Dovolání se odmítají.

## Odůvodnění

Krajský soud v Praze shora označeným usnesením potvrdil usnesení Okresního soudu v Benešově ze dne 13. února 2003, č.j. 4 C 229/98-182, kterým nebylo žalovaným přiznáno osvobození od placení soudních poplatků.

Proti usnesení odvolacího soudu podali oba žalovaní společným podáním dovolání. Podle názoru dovolatelů se odvolací soud dostatečně nevypořádal s jejich argumenty v odvolání proti usnesení soudu prvního stupně, kterým jim nebylo osvobození od placení soudních poplatků přiznáno. Zejména namítli, že soudy obou stupňů nepřihlédly při svém rozhodování k tomu, že otázka jimi vlastněné nemovitosti je sporná, neboť v jiné věci probíhající u Okresního soudu v Benešově není dosud vyřešena předběžná otázka platnosti či neplatnosti kupní smlouvy týkající se této nemovitosti. Podle jejich názoru, který opřeli o jimi citované usnesení Krajského soudu v Praze v jiné věci, je povinností soudu zabývat se při rozhodování o návrhu na osvobození od soudního poplatku "nejen celkovým stavem, ale i povahou předpokládaných nákladů". Navrhli, aby dovolací soud zrušil usnesení soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Se zřetelem k době vydání usnesení soudů obou stupňů se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s body 1., 15. a 17., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2001 (dále též jen "o. s. ř.").

Dovolání v této věci není přípustné.

Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

V případě dovolání směřujícího do potvrzujícího usnesení odvolacího soudu, které nebylo vydáno ve věci samé, lze obecně přípustnost dovolání opřít o ustanovení § 238, § 238a a § 239 odst. 2 a 3 o. s. ř. Protože však dovoláním napadené usnesení nelze podřadit žádnému z usnesení v těchto ustanoveních taxativně uvedených, není dovolání podle žádného z uvedených ustanovení přípustné, což ostatně uvedl i správně odvolací soud v poučení o opravných prostředcích v závěru napadeného usnesení (shodně srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. března 2002, sp. zn. 29 Odo 170/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, č. 8, ročník 2002, pod číslem 152).

Tento závěr s sebou nese konečné posouzení podaných dovolání jako nepřípustných. Nejvyšší soud je proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), usnesením odmítl [§ 243b odst. 5, § 218 písm. c) o. s. ř.].

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 9. září 2003

JUDr. Miroslav Gallus, v.r.

předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/32-ODO-483/2003-1)