# Nejvyšší soud, sp. zn. 32 Odo 443/2004

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 32 Odo 443/2004
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2004:32.ODO.443.2004.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 27. 5. 2004
- Datum zveřejnění: 31. 12. 2009
- Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 předpisu č. 99/1963Sb.; § 218 odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.

## Výrok

Dovolání se odmítá.

## Odůvodnění

Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci usnesením ze dne 30. října 2003 č. j. Nc 77/2003 - 151 zamítl návrh žalovaného na opravu odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 24. dubna 2003 č. j. 9 C 115/99 - 133. Předmětný návrh předložil Okresní soud v Šumperku ve smyslu § 165 odst. 2 o. s. ř., neboť sám usnesením ze dne 8. října 2003 č. j. 9 C 115/99 - 148 návrhu nevyhověl.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, v němž požadoval zrušit rozhodnutí odvolacího soudu. Dovolatel namítá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř. ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v § 240 odst. 1 o. s. ř. a k tomu oprávněným subjektem (žalovaným), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Za podmínek stanovených ustanovením § 237 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí ve věci samé. Rozhodnutím ve věci samé je rozhodnutí o předmětu řízení, pro nějž se řízení vede. Jde-li o spor mezi účastníky, kteří proti sobě stojí v postavení žalobce a žalovaného, je "věcí samou" nárok uplatněný v žalobě. V posuzovaném případě by rozhodnutím ve věci samé bylo rozhodnutí o žalobcem uplatněném nároku o vypořádání sdružení. Dovoláním napadeným usnesením však odvolací soud nerozhodoval o žalobcem uplatněném nároku, nýbrž zamítl návrh žalovaného na opravu odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. Přípustnost dovolání proto nelze posoudit podle ustanovení § 237 o. s. ř.

Protože napadené usnesení odvolacího soudu je svou povahou rozhodnutím nemeritorním, bylo namístě posoudit přípustnost dovolání podle ustanovení § 239 o. s. ř. Toto ustanovení sice přiznává účastníku možnost podat dovolání proti nemeritornímu rozhodnutí odvolacího soudu, ovšem v případech, které jsou zde ve výčtu výslovně uvedeny. Usnesení, jímž byl zamítnut návrh žalovaného na opravu odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, ve výčtu uvedeno není; nelze proto přípustnost dovolání v dané věci podle ustanovení § 239 o. s. ř. dovodit.

Lze uzavřít, že dovolání žalovaného není přípustné podle § 237 o. s. ř. ani podle § 239 o. s. ř. či ostatních ustanovení o. s. ř. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. jako nepřípustné bez jednání odmítl.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 27. května 2004

JUDr. Kateřina Hornochová,v.r.

předsedkyně senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/32-ODO-443/2004-1)