# Nejvyšší soud, sp. zn. 32 Odo 413/2003

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 32 Odo 413/2003
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2003:32.ODO.413.2003.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 11. 11. 2003
- Datum zveřejnění: 31. 12. 2009
- Dotčené předpisy: § 236 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb.

## Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

## Odůvodnění

Vrchní soud v Praze shora označeným usnesením potvrdil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. září 2001, č.j. 33 Cm 61/98-26, v bodu II. výroku, kterým nebyla druhé žalované přiznána náhrada nákladů řízení (výrok I.). Odvolací soud dále rozhodl, že žalobkyně a druhá žalovaná nemají právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.). V bodech I. a III. výroku zůstalo usnesení soudu prvního stupně nedotčeno, neboť nebylo v tomto rozsahu odvoláním druhé žalované napadeno.

Proti usnesení odvolacího soudu podala druhá žalovaná z důvodu nesprávného právního posouzení věci dovolání, z jehož obsahu dovolací soud dovodil, že toto podání dovolatelky směřuje proti jeho výroku I. Namítla, že odvolací soud svým rozhodnutím, kterým potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně v bodu II. výroku, kterým jí nebyla přiznána náhrada nákladů řízení, pochybil, neboť její právní zastoupení bylo v dané věci opodstatněné, a proto jí přísluší náhrada nákladů řízení podle advokátního tarifu. Dovolatelka stejně jako v odvolání namítla, že žalobu ve věci obdržela a že její vyjádření k žalobě, které doručila soudu před přijetím usnesení o zastavení řízení, je třeba považovat za procesní úkon vůči soudu, který má povahu nezbytného úkonu k bránění jejího práva vůči žalobkyni. Navrhla, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Se zřetelem k době vydání usnesení soudů obou stupňů se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s body 1., 15. a 17., hlavy I., části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2001.

Dovolání v této věci není přípustné.

Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

V případě dovolání směřujícího do potvrzujícího usnesení odvolacího soudu, které nebylo vydáno ve věci samé, lze obecně přípustnost dovolání opřít o ustanovení § 238, § 238a a § 239 odst. 2 a 3 o. s. ř. Protože však dovoláním napadené usnesení nelze podřadit žádnému z usnesení v těchto ustanoveních taxativně uvedených, není dovolání podle žádného z uvedených ustanovení přípustné (shodně srov. rozhodnutí uveřejněné pod č. 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Tento závěr s sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného. Nejvyšší soud je proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), usnesením odmítl [§ 243b odst. 5, § 218 písm. c) o. s. ř.].

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť druhá žalovaná, jejíž dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu těchto nákladů právo a žalobkyni v souvislosti s dovolacím řízením náklady nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 11. listopadu 2003

JUDr. Miroslav Gallus, v. r.

předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/32-ODO-413/2003-1)