# Nejvyšší soud, sp. zn. 32 Odo 331/2003

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 32 Odo 331/2003
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2003:32.ODO.331.2003.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 4. 11. 2003
- Datum zveřejnění: 31. 12. 2009
- Dotčené předpisy: § 236 předpisu č. 99/1963Sb.

## Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

## Odůvodnění

Městský soud v Praze shora označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 26. srpna 2002, č.j. 20 C 201/97-42, kterým Obvodní soud pro Prahu 2 zastavil odvolací řízení pro nezaplacení soudního poplatku žalobkyní z odvolání proti jeho zamítavému rozsudku ve věci samé a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (první věta výroku). Odvolací soud dále rozhodl o nepřiznání náhrady nákladů odvolacího řízení žádnému z účastníků (druhá věta výroku).

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, opírajíc jeho přípustnost o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále též jen "o. s. ř.") a důvodnost o ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) téhož právního předpisu. Prostřednictvím uvedeného dovolacího důvodu odvolacímu soudu vytkla nesprávné právní posouzení věci v otázce výkladu pojmu "věc veřejného zdravotního pojištění", který podle jejího názoru nesprávně zúžil pouze na vztahy mezi pojištěncem a zdravotní pojišťovnou a na základě něhož se ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že její odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně není od soudního poplatku osvobozeno. Dovolatelka snesla argumenty na podporu oprávněnosti jí uplatněného dovolacího důvodu a navrhla, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil se závazným právním názorem k dalšímu řízení.

Se zřetelem k době vydání usnesení soudů obou stupňů se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s body 1., 15. a 17., hlavy I., části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2001.

Dovolání v této věci není přípustné.

Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

V případě dovolání směřujícího do potvrzujícího usnesení odvolacího soudu, které nebylo vydáno ve věci samé, lze obecně přípustnost dovolání opřít o ustanovení § 238, § 238a a § 239 odst. 2 a 3 o. s. ř. Protože však dovoláním napadené usnesení nelze podřadit žádnému z usnesení v těchto ustanoveních taxativně uvedených, není dovolání podle žádného z těchto ustanovení přípustné.

Tento závěr s sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného. Nejvyšší soud je proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), usnesením odmítl [§ 243b odst. 5, § 218 písm. c) o. s. ř.].

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně, jejíž dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu těchto nákladů právo a žalované v souvislosti s dovolacím řízením náklady nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 4. listopadu 2003

JUDr. Miroslav Gallus, v. r.

předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/32-ODO-331/2003-1)