# Nejvyšší soud, sp. zn. 32 Odo 1238/2004

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 32 Odo 1238/2004
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2006:32.ODO.1238.2004.1
- Typ rozhodnutí: Rozsudek
- Datum rozhodnutí: 10. 1. 2006
- Datum zveřejnění: 31. 12. 2009
- Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. a) předpisu č. 99/1963Sb.; § 241a odst. 2 písm. b) předpisu č. 99/1963Sb.

## Výrok

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

## Odůvodnění

Okresní soud ve Vsetíně rozsudkem ze dne 7.11.2003, č.j. 16 C 94/2001 - 162 určil, že žalobkyně je vlastníkem nemovitosti zapsané v katastru nemovitostí vedeného Katastrálním úřadem V., pracoviště V. M. na LV číslo 3947 pro obec V. M. a katastrální území V. M. - město, a to budova bez č.p./č.e. - technická vybavenost na pozemku p.č. 777/2 a rozhodl o nákladech řízení. Vyšel ze zjištění, že právní předchůdce žalobkyně vydražil a stal se vlastníkem nemovitostí postavených na parcele číslo 777/1 v katastrálním území V. M. - občanská vybavenost č.p. 25 včetně trafostanice postavené na pozemku p.č. 777/2 bez č.p./č.e. Dospěl k závěru, že žalovaná je právním nástupcem privatizované společnosti S. e. z. s.p. (na základě privatizačního projektu č. 23575 ve znění dodatku č.10), na niž přešlo právo hospodaření k objektu technické vybavenosti trafostanice TS 25 dle hospodářské smlouvy č. FIN 176/KBV-9/74 ze dne 6.2.1974, uzavřené s Okresním národním výborem ve V. Dále dovodil, že ve věci v souladu s § 80 písm. c) o. s. ř. je dán naléhavý právní zájem žalobkyně na určení vlastnického práva. Uzavřel, že žalobkyni svědčí výlučné právo k nemovitosti - trafostanici, neboť tuto nabyla jako celek, a to dům č.p. 25, pozemek p.č. 777 v k.ú. V. M. - město, kdy tato skutečnost je prokázána hospodářskou smlouvou č. FIN 176/KBV - 166/73, hospodářskou smlouvou č. 311/90 a kupními smlouvami ze dne 24.7.1992 a ze dne 23.7.1993.

K odvolání žalované Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 6. dubna 2004, č.j. 11Co 125/2004 - 183 rozsudek soudu prvního stupně změnil v napadené části tak, že žalobu na určení vlastnického práva k nemovitosti, zapsané v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem V. na LV č. 3947 pro obec V. M. a katastrální území V. M. - město, a to budova bez č.p./č.e. - technická vybavenost na pozemku p.č. 777/2, zamítl. Zároveň rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud potvrdil závěr soudu prvního stupně o tom, že žalovaná je právním nástupcem S. e. z. V. M. tak, jak je tato organizace označena v hospodářské smlouvě číslo FIN 176/KBV-9/74. Důvodnou shledal námitku žalované o nesprávnosti výkladu pojmů "trafo","transformátor" a "trafostanice". Dovodil, že pojem trafostanice je pojmem širším, zahrnujícím jak budovu trafostanice, tak i technické zařízení v ní umístěné. Dospěl proto k závěru, že hospodářskou smlouvou číslo FIN 176/KBV - 9/74 byla na S. e. z. V. M. převedena stavba -budova trafostanice včetně transformátoru v ní umístěného. Uzavřel, že při tomto právním závěru nemohl právní předchůdce žalobkyně vydražit stavbu na parcele číslo 777/2, neboť nebyl dražen majetek žalované, ale Městského podniku služeb V. M. v likvidaci, tudíž vydražitel nemohl nabýt více vlastnických práv než draženému podniku v té době svědčila, na čemž nemění nic ani to, že vydražitel byl v katastru nemovitostí jako vlastník objektu trafostanice zapsán.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání z důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Namítá, že provedené listinné důkazy nebyly odvolacím soudem posouzeny ve všech svých souvislostech, tudíž podmínky pro změnu rozsudku soudu prvního stupně dány nebyly. Poukazuje, že v hospodářské smlouvě číslo FIN 176/ KBV - 166/73 je předmět převodu definován zcela jednoznačně, tato listina proto je nabývacím titulem ke sporné nemovitosti. Závěr odvolacího soudu , že nabývacím titulem je naopak hospodářská smlouva číslo FIN 176/ KBV - 9/74 je nesprávný, neboť v této smlouvě je předmět převodu uveden toliko jako trafo v Pavilonu služeb. Interpretace tohoto pojmu odvolacím soudem není správná. Dovolatelka nesouhlasí ani se závěrem odvolacího soudu založeným na dikci Zápisu o odevzdání a převzetí dokončených staveb, v němž je uvedeno, že S. e. z. požadují také převod budovy, a na obsahu Rozpisu základních prostředků převedených n.p. S. Zároveň poukazuje, že se jedná o vnitropodnikové doklady nemající charakter veřejné listiny, a že podstatnou je i skutečnost, že hospodářská smlouva předložená žalovanou je datována 6.2.1974 a podepsána 18.2.1974, avšak Zápis o odevzdání a převzetí dokončených staveb je ze dne 25.4.1973 a Rozpis základních prostředků převedených n.p. S. ze dne 1.1.1974, oba tedy podpisu této smlouvy předchází. Proto navrhla, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), řádně zastoupenou advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a opírá se o způsobilý dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumal podle § 242 o. s. ř. a neshledal dovolání žalobkyně důvodným.

Podle § 242 odst. 3 o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Tyto vady řízení se z obsahu spisu nepodávají a dovolatelka ani neuvedla, v čem by mohla být spatřována vada řízení mající za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Nesprávným právním posouzením věci ve smyslu § 241a odst. 2 písm.b) o. s. ř. je pochybení soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy případ kdy byl skutkový stav posouzen podle jiného právního předpisu, než který měl být správně použit, nebo byl-li sice aplikován správně určený právní předpis, ale soud jej nesprávně interpretoval (vyložil nesprávně podmínky obecně vyjádřené v hypotéze právní normy a v důsledku toho nesprávně aplikoval vlastní pravidlo, stanovené dispozicí právní normy).

Pokud dovolatelka namítá, že hospodářská smlouva č. FIN 176/ KBV - 9/74 za předmět převodu neoznačuje trafostanici, tedy budovu, ale pouze trafo, tj. vnitřní zařízení budovy, brojí tak proti závěru odvolacího soudu, že tato smlouva představuje nabývací titul k předmětné stavbě. Námitku směřuje k nesprávné interpretaci této smlouvy odvolacím soudem, dovolává se tedy nesprávného právního posouzení věci ve smyslu dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.

Podle § 68 zák. č.109/1964 Sb.ve znění pozdějších změn a doplňků platných v rozhodném období (hospodářský zákoník), se převody práva hospodaření s národním majetkem mimo obvyklé hospodaření prováděly hospodářskými smlouvami (§ 347). Podle § 347 hospodářského zákoníku podstatnými náležitostmi smlouvy o převodu správy národního majetku, o nichž se organizace musí dohodnout, aby smlouva vznikla, je určení převáděného majetku, určení dne převodu správy národního majetku a je-li převod úplatný, též určení výše úplaty. Předmětem smlouvy může být jakýkoli národní majetek,jímž je třeba rozumět věci ve vlastnictví státu a majetková práva státu a státních organizací (srov. § 64 hospodářského zákoníku). Určení převáděného majetku se řídí jeho povahou. Proto musí být takové, aby předmět převodu byl dostatečně identifikován. Pakliže v hospodářské smlouvě číslo FIN 179/KBV -9/74 ze dne 18.2.1964 je předmět převodu určen jako " V. M., Vyhlídka I. et.- trafo v Pavilonu služeb, čís. stavby 08/000/317/I " v celkové hodnotě převáděného majetku 206.800,- Kč, s doplňujícím určením, že stavební část má hodnotu 195.954,- Kč a projekce hodnotu 10.846,- Kč, pak je třeba uzavřít, že převáděný majetek je vzhledem ke své povaze identifikován určitě. Ve smlouvě uvedené pojmy "trafo", "čís. stavby" a "stavební" je třeba při aplikaci jazykového a logického výkladu interpretovat tak, že převáděným majetkem není toliko technické zařízení tj. transformátor, ale i budova - stavba, v níž se tento nachází, tj. trafostanice. Správnost tohoto závěru potvrzují údaje vyplývající z Rozpisu základních prostředků převáděných n.p. S., ke dni 1.1.1974, ve smyslu kterých je vyčíslena hodnota budovy transformátoru ve výši 89.421,- Kč, hodnota transformátoru ve výši 41.817,- Kč a hodnota zařízení trafostanice ve výši 75.562,- Kč. Součet těchto částek činí 206.800,- Kč, což je shodně určená hodnota převáděného majetku, uvedená v předmětné hospodářské smlouvě. Námitka o časovém nesouladu vyplývajícím z obou listin neobstojí, neboť Rozpis základních prostředků převáděných n.p. S. je vyhotoven ke dni 1.1.1974 a hospodářská smlouvu číslo FIN 176/ KBZ -9/74 za den, k němuž se národní majetek převádí, určuje právě 1.1.1974. Tento závěr nevyvrací ani obsah Zápisu o odevzdání a převzetí dokončených staveb, byť byl vyhotoven již 25.4.1973, protože tento doklad prokazuje dílčí převzetí stavby podle § 292 hospodářského zákoníku. Podává-li se z tohoto Zápisu, že je přejímána stavba číslo 08/000/317/Vs, (přičemž se jedná o shodné označení stavby jako v předmětné hospodářské smlouvě), a přejímající uživatel S. V. M. požaduje předání trafostanice včetně budovy, kdy hodnota stavební části bude promítnuta v konečné faktuře, a připojená Příloha č. I popisuje technicky objekt jako "trafo T4 včleněné ve stavbě Pavilonu služeb" je třeba uzavřít, že již v dubnu 1973 zde podepsaní zástupci investora, dodavatele a uživatele stavby jednali o budoucím převodu trafostanice včetně budovy.

Nejvyšší soud se proto ztotožnil s právním názorem odvolacího soudu jak k interpretaci pojmu "trafo", tak k posouzení identifikace (rozsahu) národního majetku převáděného předmětnou hospodářskou smlouvou. Vzhledem k uvedené dovolací námitce nedospěl k závěru, že odvolací soud určující otázku vlastnictví k předmětné stavbě (ve smyslu toho, zda nabývacím titulem je hospodářská smlouva číslo FIN 176 / KBV - 9 /74 ze dne 18.2.1974), řešil v rozporu s hmotným právem.

Z uvedeného vyplývá, že právní názor, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá, je správný, a dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. není naplněn. Proto Nejvyšší soud České republiky, aniž nařídil jednání (§ 243a odst. 1 o. s. ř.), dovolání žalobkyně podle § 243b odst. 2 o. s. ř. zamítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy neúspěšná žalobkyně nemá právo na náhradu těchto nákladů a žalované v souvislosti s tímto řízením náklady nevznikly.

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 10. ledna 2006

JUDr. Kateřina Hornochová,v.r.

předsedkyně senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/32-ODO-1238/2004-1)