# Nejvyšší soud, sp. zn. 32 Odo 1197/2006

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 32 Odo 1197/2006
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2006:32.ODO.1197.2006.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 12. 12. 2006
- Datum zveřejnění: 31. 12. 2009

## Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

## Odůvodnění

Vrchní soud v Praze shora označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 4. dubna 2005, č.j. 13 Cm 290/95-123, jímž Městský soud v Praze zamítl návrh žalobce na prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání proti jím vydanému rozsudku ze dne 7. září 2004, č.j. 13 Cm 290/95-111 (výrok I.). Odvolací soud dále rozhodl o nepřiznání náhrady nákladů odvolacího řízení žádnému z účastníků (výrok II.). Současně účastníky poučil, že proti tomuto jeho rozhodnutí není dovolání přípustné.

Přes uvedené poučení odvolacího soudu napadl žalobce jeho usnesení v rozsahu prvního výroku dovoláním, jehož přípustnost opřel jednak o ustanovení § 239 odst. 3 občanského soudního řádu (dále též jen "o. s. ř.") a dále o zásadní právní význam napadeného rozhodnutí pro dle jeho názoru dosud neřešenou otázku postavení "evropského advokáta" ve spojitosti s problematikou uznání zahraničních potvrzení. Dovolatel setrval na tvrzení, že lhůtu ke včasnému podání odvolání zmeškal z omluvitelného důvodu, jímž byl kritický zdravotní stav jeho zástupce, který tomuto zástupci zabránil dokončit v průběhu odvolací lhůty zpracovávané odvolání. Dále soudu prvního stupně vytýká, že ač zpochybnil obsahovou platnost předloženého lékařského potvrzení a návrh na prominutí zmeškání lhůty zamítl kromě jiného poukazem na možnost zaslání omluvy faxem s odůvodněním, že zástupce fax v průběhu řízení používal, zjistil nedostatečně skutkový stav a nezabýval se vůbec otázkou, zda nepoužití faxu bylo omluvitelné. Skutečnost, že jeho zástupce má fax k dispozici, jí nemůže být přičítána k tíži, jelikož by to v podobné situaci znamenalo výhodu pro advokáty, kteří fax nemají.

Dovolatel navrhl, aby dovolací soud odložil vykonatelnost napadeného usnesení odvolacího soudu a aby usnesení soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Dovolání v této věci není přípustné.

Usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí žádosti účastníka řízení o prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně, nelze podřadit žádnému z usnesení, proti nimž zákon připouští dovolání v ustanoveních § 238, § 238a a § 239 o. s. ř.

Dovolání není přípustné ani podle ustanovení § 237 o. s. ř. upravujícího přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu, ovšem pouze za podmínky, že jde o usnesení ve věci samé. Protože usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí žádosti o prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání, však nemá povahu rozhodnutí ve věci samé, není dovolání přípustné ani podle § 237 o. s. ř.

Tento závěr s sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), usnesením odmítl [§ 243b odst. 5 věta první, § 218 písm. c) o. s. ř.].

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. Dovolání žalobce bylo odmítnuto, žalované však v souvislosti s dovolacím řízením podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 12. prosince 2006

JUDr. Miroslav Gallus, v. r.

předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/32-ODO-1197/2006-1)