# Nejvyšší soud, sp. zn. 32 Odo 114/2005 - Soud: Nejvyšší soud - Spisová značka: 32 Odo 114/2005 - ECLI: ECLI:CZ:NS:2005:32.ODO.114.2005.1 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 28. 2. 2005 - Datum zveřejnění: 31. 12. 2009 - Dotčené předpisy: § 237 odst. 3 předpisu č. 99/1963Sb. ## Výrok I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným oprávněným společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3 225 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám ..., advokáta se sídlem v ... ## Odůvodnění Okresní soud v Jindřichově Hradci rozsudkem ze dne 15. dubna 2004 č. j. 6 C 1180/2003-73 uložil prvé žalované povinnost zaplatit žalobci částku 28 619,60 Kč s 2,5% úrokem z prodlení od 17. 7. 2003 do zaplacení, druhému žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 28 619,60 Kč s 2,5% úrokem z prodlení od 17. 7. 2003 do zaplacení, zamítl žalobu v části, v níž se žalobce domáhal, aby byla žalovaným uložena povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobci částku 74 971,10 Kč s 2,5% úrokem z prodlení od 17. 7. 2003 do zaplacení, co do takto požadovaného způsobu plnění, včetně částky 17 731,90 Kč s 2,5% úrokem z prodlení od 17. 7. 2003 do zaplacení, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. K odvolání žalovaných Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 14. října 2004 č. j. 22 Co 1697/2004-109 rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku v odstavci I, pokud jím bylo každému z žalovaných uloženo zaplatit žalobci částku 8 619,60 Kč s 2,5% úrokem z prodlení od 17. 7. 2003 do zaplacení potvrdil, ve zbývající části změnil tak, že se žaloba, aby každý z žalovaných zaplatit žalobci dalších 20 000 Kč s 2,5% úrokem z prodlení od 17. 7. 2003 do zaplacení zamítá, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Proti měnící části rozsudku odvolacího soudu, jíž byla zamítnuta žaloba, aby každý z žalovaných zaplatil žalobci částku 20 000 Kč s příslušenstvím, podal žalobce dovolání z důvodu, že napadené rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedené dokazování [dovolací důvod podle § 241a odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.")]. Dovolatel navrhl zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení. Žalovaní ve vyjádření k dovolání uvedli, že dovolání považují podle § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. za nepřípustné, neboť směřuje proti rozhodnutí kterým bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím v obchodních věcech 50 000 Kč. To, že se jedná o obchodní věc, vyplývá ze smlouvy o dílo z 11. 11. 2002. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., dospěl k závěru, že v daném případě dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. l o. s. ř.). Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§ 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.] nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§ 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. ]. Dovolání je dále přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Dovolání však není podle § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20 000 Kč a v obchodních věcech 50 000 Kč. V dané věci napadá žalobce dovoláním část rozsudku odvolacího soudu, kterým byl změněn rozsudek soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění ve výši 20 000 Kč ve vztahu ke každému z žalovaných; jednalo se o nedoplatek ceny díla zhotoveného žalobcem pro žalované na základě smlouvy o dílo, v níž se její účastníci ve smyslu § 262 odst. 1 a 2 obchodního zákoníku dohodli, že se jejich závazkový vztah řídí obchodním zákoníkem. Žádná z těchto částek nedosahuje minimální zákonné hranice stanovené pro obchodní věci, nepřevyšuje ani hranici stanovenou pro jiné než obchodní věci. Podle § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. není tedy v této věci dovolání proti rozsudku odvolacího soudu přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl, aniž se mohl zabývat věcí z hlediska námitek uplatněných v dovolání. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobce nebyl v dovolacím řízení úspěšný a náklady žalovaných sestávají z odměny advokáta za zastupování účastníka v dovolacím řízení ve výši 3 150 Kč [§ 3 odst. 1, § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15, § 17 odst. 2 a § 18 vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení (advokátní tarif)] a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 75 Kč (§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.). Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. Nesplní-li žalobce povinnost stanovenou tímto usnesením, mohou žalovaní podat návrh na výkon rozhodnutí. V Brně dne 28. února 2005 JUDr. Zdeněk Des,v.r. předseda senátu --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/32-ODO-114/2005-1)