# Nejvyšší soud, sp. zn. 32 Od 16/2003

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 32 Od 16/2003
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2003:32.OD.16.2003.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 23. 4. 2003
- Datum zveřejnění: 31. 12. 2009
- Dotčené předpisy: § 12 odst. 2 předpisu č. 99/1963Sb.

## Výrok

Věc vedená u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 1 Cm 485/98 se Městskému soudu v Praze nepřikazuje.

## Odůvodnění

U Krajského soudu v Ostravě bylo dne 29. 12. 1997 zahájeno řízení o zaplacení 74.000,- Kč s přísl. současně s návrhem na vydání platebního rozkazu.

Žalovaná dne 20. 1. 2003 podala návrh na přikázání věci k Městskému soudu v Praze, neboť žalobce a jeho právní zástupce mají sídlo v Praze a stejně tak právní zástupce žalované má sídlo v Praze.

Žalobkyně s přikázáním věci souhlasí.

Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu (Krajskému soudu v Ostravě) a Městskému soudu v Praze, jemuž má být věc přikázána (§ 12 odst. 3 věta první o. s. ř.), návrh žalované na přikázání věci jinému soudu projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř.

Podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení § 12 odst. 3 věty druhé o. s. ř. účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.

Důvody vhodnosti podle tohoto ustanovení mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně, a to ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému tedy musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.

Samotná okolnost, že právní zástupce účastníka řízení (žalobkyně, žalované) má bydliště mimo obvod působnosti příslušného soudu, není natolik výjimečná, aby v ní bylo možno bez dalšího spatřovat důvod k přikázání věci, zvláště když není z ničeho zřejmé, že účastník řízení se nemůže pro nějaké závažné důvody dostavit k jednání u příslušného soudu. Žalovaná v návrhu na přikázání věci žádné takové důvody neuvedla a totéž platí i pro její případné svědky, jejichž výslech ostatně může provést dožádaný soud. Navíc ani přikázání věci Městskému soudu v Praze nelze beze všeho považovat za opatření, které by vedlo k rychlejšímu či hospodárnějšímu projednání věci.

Nejvyšší soud tedy důvody pro přikázání věci jinému soudu podle § 12 odst. 2 o. s. ř. neshledal a návrhu žalované nevyhověl.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. dubna 2003

JUDr. František Faldyna, CSc., v. r.

předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/32-OD-16/2003-1)