# Nejvyšší soud, sp. zn. 32 Cdo 848/2012 - Soud: Nejvyšší soud - Spisová značka: 32 Cdo 848/2012 - ECLI: ECLI:CZ:NS:2012:32.CDO.848.2012.1 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 24. 7. 2012 - Datum zveřejnění: 17. 8. 2012 - Klíčová slova: Dovolání - Dotčené předpisy: § 243c odst. 1 o. s. ř.; § 43 odst. 2 o. s. ř. ## Výrok I. Řízení o "dovolání" proti rozsudku Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově ze dne 29. července 2010, č. j. 113 C 392/2006-287, se zastavuje. II. Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. srpna 2011, č. j. 51 Co 11/2011-339, se odmítá. III. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou 2) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. ## Odůvodnění Z obsahu spisu se podává, že žalovaní 1) a 2) napadli společným dovoláním v záhlaví označené rozsudky soudů obou stupňů. Dovolání žalovaného 1) odmítl pro opožděnost Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově usnesením ze dne 6. února 2012, č. j. 113 C 392/2006-364, které nabylo právní moci dne 25. února 2012. Nejvyšší soud proto rozhodoval o dovolání žalované 2). Dovolání je ve smyslu ustanovení § 236 odst. 1 občanského soudního řádu (dále též jen "o. s. ř.") mimořádným opravným prostředkem, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Z uvedeného vyplývá, že dovoláním rozhodnutí soudu prvního stupně úspěšně napadnout nelze. Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je podle ustanovení § 201 o. s. ř. odvolání, pokud to zákon nevylučuje; občanský soudní řád proto také neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o "dovolání" žalované 2) proti rozsudku Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově ze dne 29. července 2010, č. j. 113 C 392/2006-287, podle ustanovení § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavil (shodně srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 10/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. srpna 2011, č. j. 51 Co 11/2011-339, bylo podáno včas a oprávněnou osobou, posuzoval, zda toto podání obsahuje všechny zákonem předepsané náležitosti. Podle § 241a odst. 1 o. s. ř. musí být v dovolání vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů se toto rozhodnutí napadá, popřípadě které důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodu dovolání, a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Uvedením údaje o tom, v jakém rozsahu dovolatel rozhodnutí odvolacího soudu napadá, je vymezena kvantitativní stránka přezkumné činnosti dovolacího soudu. Dovolatel v rámci svého dispozitivního oprávnění stanoví pro soud závazným způsobem meze, v jejichž rámci požaduje přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu, především tím, že označí jeden nebo některé z více výroků v rozhodnutí obsažených. Podle § 242 odst. 1 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden. Nejvyšší soud již opakovaně ve svých rozhodnutích (srov. například jeho usnesení publikované pod číslem 21/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) dovodil, že dovolání, které nebylo v propadné (prekluzivní) lhůtě podle § 241b odst. 3 o. s. ř. doplněno o náležitosti uvedené v § 241a odst. 1 o. s. ř., bude dovolacím soudem odmítnuto podle § 43 odst. 2 o. s. ř. Od tohoto závěru nemá dovolací soud důvod se odchýlit ani v projednávané věci. Z obsahu spisu (srov. doručenku na č. l. 347 spisu) se podává, že rozsudek odvolacího soudu byl dovolatelce doručen dne 26. září 2011. V dovolání ze dne 21. listopadu 2011 (na č. l. 354 spisu), které bylo podáno dne 23. listopadu 2011 u Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově, žalovaná 2) uvedla, že se domáhá přezkoumání cit. rozhodnutí odvolacího soudu (a rovněž rozsudku soudu prvního stupně), které navrhla v rámci dovolacího návrhu zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení, aniž jakkoli vymezila, proti kterému či kterým výrokům napadeného rozsudku odvolacího soudu dovolání směřuje. Rozsah, ve kterém napadá rozsudek odvolacího soudu, nelze dovodit ani z obsahu dovolání. Ze spisu dále vyplývá, že soud prvního stupně dovolatelku k doplnění dovolání nevyzval a že dovolatelka z vlastní iniciativy své podání o chybějící náležitosti nedoplnila. Ve smyslu § 57 odst. 2 věty první a druhé o. s. ř. připadl konec dvouměsíční lhůty k podání dovolání dle § 240 odst. 1 věty první o. s. ř. na pondělí 28. listopadu 2011, jehož uplynutím došlo i k marnému uplynutí zákonné lhůty stanovené v § 241b odst. 3 o. s. ř. k případnému doplnění dovolání, vada dovolání spočívající v neuvedení rozsahu napadeného rozsudku odvolacího soudu se stala neodstranitelnou a dovolání žalované 2) trpí vadou, která brání dalšímu pokračování dovolacího řízení. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání žalované 2) proti napadenému rozsudku odvolacího soudu odmítl podle § 243c odst. 1 a § 43 odst. 2 věty první o. s. ř. pro vady podaného dovolání. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolání žalované 2) proti rozsudku odvolacího soudu bylo odmítnuto (a dovolací řízení proti rozsudku soudu prvního stupně bylo zastaveno) a žalobci podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady v souvislosti s dovolacím řízením nevznikly. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně 24. července 2012 JUDr. Miroslav Gallus předseda senátu --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/32-CDO-848/2012-1)