# Nejvyšší soud, sp. zn. 32 Cdo 671/2014

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 32 Cdo 671/2014
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2014:32.CDO.671.2014.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 4. 8. 2014
- Datum zveřejnění: 18. 8. 2014
- Klíčová slova: Dovolání
- Dotčené předpisy: § 241a odst. 2 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013

## Výrok

I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2 178 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího zástupce JUDr. Františka Hrudky.

## Odůvodnění

Žalobkyně podala dovolání proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Městský soud v Praze potvrdil zamítavý rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 6. listopadu 2012, č. j. 27 C 253/2007-199, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Dovolání, z jehož obsahu lze dovodit, že směřuje proti napadenému rozhodnutí v rozsahu jeho potvrzujícího výroku ve věci samé, trpí vadou, neboť dovolatelka v dovolání oproti požadavkům vymezeným pro obsah dovolání v ustanovení § 241a odst. 2 občanského soudního řádu (dále též jen "o. s. ř.") neuvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. ustanovení § 237 o. s. ř.).

Požadavek, aby dovolatel v dovolání konkrétně popsal, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je obligatorní náležitostí dovolání. Pouhý odkaz na § 237 o. s. ř. a jeho citace není postačující, a to již proto, že v tomto zákonném ustanovení jsou uvedeny celkem čtyři rozdílné předpoklady přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 1983/2013, jež je - stejně jako i dále uvedené rozhodnutí - veřejnosti k dispozici in www.nsoud.cz), přičemž musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013). Tomuto požadavku však dovolatelka nedostála, jestliže uvedla, že "rozhodnutí odvolacího soudu vychází z nesprávného právního názoru a tak dovolání má ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam", z čehož dovodila, že "dovolání je proto přípustné s ohledem na ustanovení § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. v platném znění". Dovolatelka tak zřejmě zcela přehlédla ustanovení § 237 o. s. ř. ve znění účinném od 1. ledna 2013, spatřovala-li nesprávně přípustnost dovolání v zásadním právním významu svého dovolání a navíc zřejmě mínila odkázat na ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a nikoli na § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř., které se v občanském soudním řádu ve znění účinném do 31. prosince 2012 vůbec nenachází.

Uvedený nedostatek nelze již odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. ustanovení § 241b odst. 3 větu první o. s. ř.), dovolatelce uplynula dne 25. listopadu 2013 (srov. ustanovení § 57 odst. 2 větu první o. s. ř.). Jde přitom o takovou vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedené náležitosti nelze posoudit přípustnost dovolání.

Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. ustanovení § 243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).

V Brně dne 4. srpna 2014

JUDr. Miroslav G a l l u s
předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/32-CDO-671/2014-1)