# Nejvyšší soud, sp. zn. 32 Cdo 565/2014 - Soud: Nejvyšší soud - Spisová značka: 32 Cdo 565/2014 - ECLI: ECLI:CZ:NS:2014:32.CDO.565.2014.1 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 8. 7. 2014 - Datum zveřejnění: 23. 7. 2014 - Klíčová slova: Dovolání - Dotčené předpisy: § 241a odst. 2 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013 ## Výrok I. Dovolání se odmítá. II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. ## Odůvodnění Žalovaná podala dovolání proti v záhlaví označenému usnesení, jímž Vrchní soud v Praze potvrdil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. července 2013, č. j. 2 Cm 15/2005-302, ve výroku, jímž bylo zastaveno řízení o úhradu částky 1 418 091 Kč s příslušenstvím, změnil ho ve výroku o nákladech řízení a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Dovolání, z jehož obsahu lze dovodit, že směřuje proti napadenému rozhodnutí v rozsahu jeho potvrzujícího výroku ve věci samé, trpí vadou, neboť dovolatelka v dovolání oproti požadavkům vymezeným pro obsah dovolání v ustanovení § 241a odst. 2 občanského soudního řádu (dále též jen "o. s. ř.") neuvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. ustanovení § 237 o. s. ř.). Požadavek, aby dovolatel v dovolání konkrétně popsal, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je obligatorní náležitostí dovolání. Pouhý odkaz na § 237 o. s. ř. a jeho citace není postačující, a to již proto, že v tomto zákonném ustanovení jsou uvedeny celkem čtyři rozdílné předpoklady přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 1983/2013, jež je - stejně jako i dále uvedená rozhodnutí - veřejnosti k dispozici in www.nsoud.cz), přičemž musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Tomuto požadavku však dovolatelka nedostála, jestliže v souvislosti s tvrzenou přípustností dovolání pouze odkázala na ustanovení § 237 o. s. ř. a uvedla znění této právní normy. Uvedený nedostatek nelze již odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. ustanovení § 241b odst. 3 větu první o. s. ř.), dovolatelce uplynula dne 23. prosince 2013 (srov. ustanovení § 57 odst. 2 větu první a druhou o. s. ř.). Jde přitom o takovou vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedené náležitosti nelze posoudit přípustnost dovolání. Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. Dovolání by však nebylo přípustné ani v případě, kdy by zákonné náležitosti obsahovalo, neboť odvolací soud posoudil otázku vážných důvodů nesouhlasu se zpětvzetím žaloby (§ 96 odst. 3 o. s. ř.) v souladu s judikaturou dovolacího soudu, na jejíž právní závěry v napadeném rozhodnutí odkazoval (srov. např. usnesení ze dne 16. září 1999, sp. zn. 25 Cdo 1792/1999, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2000, pod číslem 54, podle jehož právního závěru žalovaný nemá vážné důvody k nesouhlasu se zpětvzetím žaloby, vzal-li žalobce žalobu zpět proto, že uplatněná pohledávka zanikla splněním ze strany žalovaného, byť by šlo o plnění poskytnuté na základě pravomocného rozsudku odvolacího soudu, jenž byl později zrušen v dovolacím řízení, nebo usnesení ze dne 8. prosince 2009, sp. zn. 22 Cdo 3542/2009, a ze dne 25. července 2003, sp. zn. 26 Cdo 682/2003; dále lze poukázat např. na usnesení ze dne 26. března 2009, sp. zn. 23 Cdo 5108/2008, a ze dne 10. prosince 2010, sp. zn. 23 Cdo 244/2010). Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. ustanovení § 243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.). Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně 8. července 2014 JUDr. Miroslav G a l l u s předseda senátu --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/32-CDO-565/2014-1)