# Nejvyšší soud, sp. zn. 32 Cdo 5134/2016

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 32 Cdo 5134/2016
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2018:32.CDO.5134.2016.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 28. 8. 2018
- Datum zveřejnění: 26. 10. 2018
- Klíčová slova: Přípustnost dovolání
- Dotčené předpisy: § 243c odst. 3 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013; § 218 odst. b o. s. ř. ve znění do 31.12.2013

## Výrok

Dovolání se odmítá.

## Odůvodnění

V řízení zahájeném dne 20. 4. 2010 se žalobkyně domáhá zaplacení částky 2 461 015 EUR s příslušenstvím na základě tvrzení, že dne 12. 5. 2005 uzavřela se společností Rohstoff-und Stahlwarenvertriebsges.m.b.H. (dále jen "dlužnice") podle rakouského práva smlouvu o úvěrovém rámci ve výši 2 800 000 EUR. Dlužnice úvěr nesplatila. Žalovaná vydala ve prospěch dlužnice prohlášení o závazku, v němž se zavázala po splnění dané podmínky zaplatit za dlužnici dluh, který k datu 23. 3. 2005 činil 2 461 015,21 EUR. Žalovaná na úhradu dluhu dlužnice ničeho nezaplatila, proto žalobkyně přihlásila svoji pohledávku do likvidace žalované, likvidátor ji však neuznal.
Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 11. 8. 2015, č. j. 20 C 42/2012-331, zastavil řízení o zaplacení jistiny ve výši 8 922,67 EUR a příslušenství ve výši 105 055,32 EUR (výrok I.), žalované uložil zaplatit žalobkyni částku 2 452 092,23 EUR s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení (výrok II.).

Městský soud v Praze k odvolání žalované v záhlaví označeným usnesením zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. o věci samé a o nákladech řízení a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, majíc za to, že odvolací soud se při posuzování otázky hmotného a procesního práva odchýlil od dosavadní praxe dovolacího soudu ve smyslu ustanovení § 237 občanského soudního řádu (dále též jen "o. s. ř."). Navrhuje, aby dovolací soud změnil napadené rozhodnutí odvolacího soudu tak, že žaloba "se zamítá a zrušuje se povinnost žalovaného zaplatit (...) a náhradu nákladů řízení".

Žalobkyně považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné, navrhuje dovolání jako nepřípustné odmítnout, případně zamítnout, a požaduje náhradu nákladů dovolacího řízení.

Vzhledem k datu vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu a k době zahájení řízení se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 7. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony a s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013.

Podle ustanovení § 240 odst. 1 věty první o. s. ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.

Z povahy dovolání jako opravného prostředku plyne, že k dovolání je oprávněna pouze ta strana (účastník řízení), v jejíchž poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma, odstranitelná jen tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší, popřípadě změní. V konstantní judikatuře se tato legitimace k dovolání označuje též jako subjektivní přípustnost dovolání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 1998, pod číslem 28, dále usnesení téhož soudu ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. 20 Cdo 1760/98, uveřejněné v témže časopise číslo 1, ročník 2000, pod číslem 7, či jeho usnesení ze dne 30. 8. 2000, sp. zn. 2 Cdon 1648/97, uveřejněné v témže časopise číslo 12, ročník 2000, pod číslem 138, usnesení ze dne 17. 9. 2009, sp. zn. 20 Cdo 5373/2008, a z pozdější doby například usnesení ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. 33 Cdo 1303/2014, ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 29 Cdo 3041/2015, a ze dne 18. 1. 2016, sp. zn. 32 Cdo 5681/2015, jež jsou, stejně jako dále citovaná rozhodnutí, veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu).

Z hlediska posouzení subjektivní přípustnosti dovolání lze přitom existenci případné újmy na právech účastníka posuzovat jen z procesního hlediska, nikoliv podle hmotného práva (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2001, sp. zn. 33 Odo 258/2001, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 33 Cdo 3312/2010).

Byl-li rozsudek soudu prvního stupně ve výroku zavazujícím žalovanou zaplatit žalobkyni částku 2 452 092,23 EUR s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení rozhodnutím odvolacího soudu zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení, nelze dospět k závěru, že tímto rozhodnutím byla dovolatelce - z procesního hlediska - způsobena újma na jejích právech. Rozsudek soudu prvního stupně zavazující žalovanou k plnění, proti němuž dovolatelka brojila odvoláním, byl rozhodnutím odvolacího soudu odklizen.

Navíc dovolatelka svou argumentací napadá pouze odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, přičemž podle ustanovení § 236 odst. 2 o. s. ř. dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné.

Nejvyšší soud proto dovolání proti usnesení odvolacího soudu podle ustanovení § 243c odst. 3 ve spojení s ustanovením § 218 písm. b) o. s. ř. odmítl.

O nákladech dovolacího řízení nebylo rozhodnuto, neboť nejde o rozhodnutí, jímž se řízení končí (srov. § 151 odst. 1 o. s. ř.).

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/32-CDO-5134/2016-1)