# Nejvyšší soud, sp. zn. 32 Cdo 4607/2014

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 32 Cdo 4607/2014
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2015:32.CDO.4607.2014.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 13. 4. 2015
- Datum zveřejnění: 4. 6. 2015
- Klíčová slova: Dovolání
- Dotčené předpisy: § 241a odst. 2 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013

## Výrok

Dovolání se odmítá.

## Odůvodnění

Žalovaný podal dovolání proti v záhlaví označenému usnesení, jímž Vrchní soud v Praze změnil usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. října 2013, č. j. 13 Cm 1088/2007-236, tak, že zpětvzetí žaloby učiněné podáním žalobkyně ze dne 15. července 2013 není neúčinné.

Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o něm - v souladu s bodem 7. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 (dále jen "o. s. ř.").

Dovolání trpí vadou, neboť dovolatel v dovolání oproti požadavkům vymezeným pro obsah dovolání v ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. neuvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. ustanovení § 237 o. s. ř.).

Požadavek, aby dovolatel v dovolání konkrétně popsal, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 1983/2013, jež je - stejně jako níže uvedená rozhodnutí - veřejnosti k dispozici in www.nsoud.cz), přičemž musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Uvedený nedostatek nelze již odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. ustanovení § 241b odst. 3 větu první o. s. ř.), dovolateli uplynula dne 25. září 2014 (srov. § 57 odst. 2 větu první o. s. ř.). Jde přitom o takovou vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedené náležitosti nelze posoudit přípustnost dovolání.

Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

Dovolání by však nebylo přípustné ani v případě, kdy by zákonné náležitosti obsahovalo, neboť odvolací soud posoudil otázku vážných důvodů nesouhlasu se zpětvzetím žaloby (§ 96 odst. 3 o. s. ř.) v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. září 1999, sp. zn. 25 Cdo 1792/99, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2000, pod číslem 54, podle jehož právního závěru žalovaný nemá vážné důvody k nesouhlasu se zpětvzetím žaloby, vzal-li žalobce žalobu zpět proto, že uplatněná pohledávka zanikla splněním ze strany žalovaného, byť by šlo o plnění poskytnuté na základě pravomocného rozsudku odvolacího soudu, jenž byl později zrušen v dovolacím řízení, nebo rozsudek ze dne 29. října 2003, sp. zn. 33 Odo 809/2002, či usnesení ze dne 26. března 2009, sp. zn. 23 Cdo 5108/2008, a ze dne 16. května 2013, sp. zn. 22 Cdo 932/2013).

O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo v řízení rozhodováno, protože rozhodnutím o dovolání řízení ve věci nekončí (srov. § 151 odst. 1 o. s. ř.).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 13. dubna 2015

JUDr. Miroslav G a l l u s
předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/32-CDO-4607/2014-1)