# Nejvyšší soud, sp. zn. 32 Cdo 3797/2011

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 32 Cdo 3797/2011
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2011:32.CDO.3797.2011.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 30. 11. 2011
- Datum zveřejnění: 9. 12. 2011
- Klíčová slova: Přípustnost dovolání
- Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.

## Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 960,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám jejího zástupce.

## Odůvodnění

Městský soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 20. dubna 2010, č. j. 57 C 282/2008-31, jímž Obvodní soud pro Prahu 1 zamítl návrh žalované na zrušení rozsudku pro zmeškání ze dne 3. března 2009, č. j. 57 C 282/2008-16. Odkazuje na ustanovení § 153b odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř."), odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že žalovaná neprokázala, že zmeškala první jednání ve věci, při němž byl vynesen rozsudek pro zmeškání, z omluvitelných důvodů.

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, v němž namítá, že předvolání k jednání, při němž bylo rozhodnuto rozsudkem pro zmeškání, jí nebylo řádně doručeno, a zároveň tvrdí, že jednání zmeškala z omluvitelných důvodů, neboť trpí "diagnostikovanou" psychickou poruchou, která jí neumožnila vyzvednout si jak předvolání k jednání, tak i samotný rozsudek. Dále namítá, že ve věci rozhodl místně nepříslušný soud.

Žalobkyně považuje dovolání za nepřípustné a navrhuje jeho odmítnutí.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení § 237, § 238, § 238a a § 239 o. s. ř.

Dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř., když usnesení, jímž odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu na zrušení rozsudku pro zmeškání, není rozhodnutím ve věci samé. Přípustnost dovolání nezakládají ani ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř., když napadené usnesení odvolacího soudu nelze podřadit pod žádné v těchto ustanoveních taxativně vyjmenovaných usnesení.

Nejvyšší soud proto dovolání žalované jako nepřípustné podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalované bylo odmítnuto a vznikla jí tak povinnost nahradit žalobkyni náklady dovolacího řízení. Ty sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 500,- Kč podle ustanovení § 14 odst. 3, § 15 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., z paušální náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., z náhrady za 20% daň z přidané hodnoty ve výši 160,- Kč a celkem činí 960,- Kč.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně 30. listopadu 2011

JUDr. Hana Gajdzioková
předsedkyně senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/32-CDO-3797/2011-1)