# Nejvyšší soud, sp. zn. 32 Cdo 3471/2016

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 32 Cdo 3471/2016
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2016:32.CDO.3471.2016.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 29. 9. 2016
- Datum zveřejnění: 24. 11. 2016
- Klíčová slova: Znalci, Přípustnost dovolání
- Dotčené předpisy: § 238 odst. 1 písm. f) o. s. ř. ve znění od 01.01.2014

## Výrok

I. Dovolání se odmítá.
II. Dovolatel a účastníci řízení nemají vzájemně právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

## Odůvodnění

Okresní soud v Domažlicích usnesením ze dne 19. 8. 2015, č. j. 3 C 59/2014-156, přiznal znaleckému ústavu odměnu za vypracování znaleckého posudku v celkové výši 61 419,80 Kč. Krajský soud v Plzni k odvolání žalovaného a znaleckého ústavu změnil v záhlaví označeným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že znaleckému ústavu přiznal odměnu v celkové výši 29 100 Kč. V rámci poučení o opravných prostředcích uvedl, že proti tomuto usnesení je možné podat dovolání k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Domažlicích, a to ve lhůtě dvou měsíců od doručení usnesení.

Usnesení odvolacího soudu napadl znalecký ústav dovoláním.

Žádný z účastníků se k dovolání nevyjádřil.

Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení se podává z bodu 2, části první, článku II zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Podle § 236 odst. 1 občanského soudního řádu (dále též jen "o. s. ř.") dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle § 238 odst. 1 písm. f) o. s. ř. není dovolání přípustné proti usnesením, jimiž bylo rozhodnuto o předběžném opatření, pořádkovém opatření, znalečném a tlumočném.

Možnost napadnout dovoláním rozhodnutí, jímž odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně o přiznání odměny za znalecký posudek, tedy zákon výslovně vylučuje.

Na důsledcích této skutečnosti nemůže nic změnit ani nesprávné poučení odvolacího soudu, že dovolání je přípustné. Nejvyšší soud vychází ve své rozhodovací praxi z názoru, že nesprávné poučení odvolacího soudu o možnosti podat dovolání přípustnost dovolání nezakládá (srov. např. důvody usnesení ze dne 29. 8. 2002, sp. zn. 29 Odo 523/2002, uveřejněného pod číslem 32/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, důvody usnesení ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněného tamtéž pod číslem 51/2003, a z poslední doby usnesení ze dne 11. 7. 2016, sp. zn. 32 Cdo 955/2016, a ze dne 26. 7. 2016, sp. zn. 32 Cdo 2067/2016).

Nejvyšší soud proto dovolání jako nepřípustné podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

Protože řízení ve věci samé již bylo pravomocně skončeno, rozhodl dovolací soud též o nákladech dovolacího řízení (§ 243c odst. 3 věta první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř.). Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. 9. 2016

JUDr. Pavel P ř í h o d a
předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/32-CDO-3471/2016-1)