# Nejvyšší soud, sp. zn. 32 Cdo 3083/2013

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 32 Cdo 3083/2013
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2013:32.CDO.3083.2013.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 2. 12. 2013
- Datum zveřejnění: 9. 12. 2013
- Klíčová slova: Dovolání
- Dotčené předpisy: § 241a odst. 2 o. s. ř.

## Výrok

I. Dovolání se odmítá.
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

## Odůvodnění

Žalovaná podala dovolání proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Městský soud v Praze potvrdil (v pořadí druhý ve věci) vyhovující rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 22. srpna 2012, č. j. 34 C 42/2010-95, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Dovolání, z jehož obsahu lze dovodit, že směřuje proti napadenému rozhodnutí v rozsahu jeho potvrzujícího výroku ve věci samé, trpí vadou, neboť dovolatelka v dovolání oproti požadavkům vymezeným pro obsah dovolání v ustanovení § 241a odst. 2 občanského soudního řádu (dále též jen "o. s. ř.") neuvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. ustanovení § 237 o. s. ř.). Této obligatorní náležitosti dovolání dovolatelka nedostála, jestliže mylně odkázala na ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., které bylo s účinností od 1. ledna 2013 zrušeno zákonem č. 404/2012 Sb., jímž byl zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, novelizován. Dovolatelka tak patrně přehlédla, že s ohledem na datum vydání napadeného rozhodnutí se na projednání a rozhodnutí o dovolání uplatní - v souladu s bodem 7. článku II., části první, přechodných ustanovení zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2013.

Pro úplnost však dovolací soud dodává, že může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), nestačí k projednání dovolání pouhý odkaz na tuto právní normu, nýbrž dovolatel je povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. srpna 2013, sp. zn. 30 Cdo 1705/2013, ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 1983/2013, a ze dne 16. září 2013, sp. zn. 22 Cdo 1891/2013, jež jsou veřejnosti k dispozici in www.nsoud.cz).

Uvedený nedostatek ve vymezení přípustnosti dovolání nelze již odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. ustanovení § 241b odst. 3 větu první o. s. ř.), dovolatelce uplynula dne 30. července 2013 (srov. ustanovení § 57 odst. 2 větu první o. s. ř.). Jde přitom o takovou vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedené náležitosti nelze posoudit přípustnost dovolání.

Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. ustanovení § 243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 2. prosince 2013

JUDr. Miroslav G a l l u s

předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/32-CDO-3083/2013-1)