# Nejvyšší soud, sp. zn. 32 Cdo 2917/99

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 32 Cdo 2917/99
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2000:32.CDO.2917.99.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 30. 5. 2000
- Datum zveřejnění: 31. 12. 2009

## Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

## Odůvodnění

Vrchní soud v Praze svým usnesením zastavil odvolací řízení o odvolání žalované proti usnesení Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 31.3.1999, čj. 30 Cm 412/98-31, kterým soud prvního stupně rozhodl, že se žalovaná zrušuje a nařizuje se její likvidace, dále soud prvního stupně tímto usnesením jmenoval likvidátora a určil výši jeho odměny. O odvolání 1. vedlejšího účastníka rozhodl vrchní soud tak, že je odmítl.

První vedlejší účastník zastoupený advokátem podal proti usnesení odvolacího soudu včas dovolání s tím, že v řízení došlo k vadám uvedeným v § 237 odst. 1 písm. c) a f) o.s.ř., a je tedy dán dovolací důvod dle § 241 odst. 3 písm. a) o.s.ř. Přípustnost dovolání dovolatel opírá o již výše uvedená ustanovení § 237 o.s.ř. a dále o ustanovení § 238a odst. 1 písm. e) a f) o.s.ř.

Žalobce ve svém vyjádření k dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání vzhledem k rozporu úkonu vedlejšího účastníka s úkonem hlavního účastníka zamítl.

Dle § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

V tomto případě nelze posoudit dovolání jako přípustné, neboť není splněna podmínka tzv. subjektivní přípustnosti dovolání (§ 243b odst. 4, 218 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.). Práva a povinnosti vedlejšího účastníka v soudním řízení jsou odvozeny od práv a povinností účastníka hlavního. Vedlejší účastník je proto oprávněn činit všechny procesní úkony s výjimkou úkonů, které znamenají dispozici s řízením nebo s předmětem řízení a úkonů, které učinil sám účastník. Vzhledem k tomu, že hlavní účastník vzal svoje odvolání ve věci samé platně zpět, není vedlejší účastník v tomto případě oprávněn k podání dovolání.

Nejvyšší soud proto, aniž by nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.), dovolání podle § 243b odst. 4 a § 218 odst. 1 písm. c) o.s.ř. usnesením odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 4, 224 odst.1 a § 146 odst. 2 věty první o.s.ř. (per analogiam), neboť první vedlejší účastník, který z procesního hlediska zavinil, že dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu těchto nákladů právo a ostatním účastníkům v souvislosti s dovolacím řízením náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 30. května 2000

JUDr. Ivana Š t e n g l o v á, v. r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Lucie Ševčíková

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/32-CDO-2917/99-1)