# Nejvyšší soud, sp. zn. 32 Cdo 2768/2012

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 32 Cdo 2768/2012
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2012:32.CDO.2768.2012.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 31. 10. 2012
- Datum zveřejnění: 5. 11. 2012
- Klíčová slova: Náklady řízení, Přípustnost dovolání
- Dotčené předpisy: § 236 odst. 1 o. s. ř.; § 243b odst. 5 o. s. ř.; § 218 písm. c) o. s. ř.

## Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 1.300,- Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho advokátky Mgr. Sabiny Burešové se sídlem v Brně, Dobrovského 50.

## Odůvodnění

Krajský soud v Brně v záhlaví označeným usnesením změnil k odvolání žalovaného usnesení Městského soudu v Brně ze dne 10. ledna 2011, č. j. 248 C 97/2010-4, ve výroku pod bodem II, jímž bylo rozhodnuto o nákladech řízení, tak, že žádnému z účastníků nepřiznal na náhradu nákladů řízení právo, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Proti usnesení odvolacího soudu žalobkyně podala dovolání, jež co do přípustnosti opřela o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále též jen "o. s. ř.").

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jen pokud to zákon připouští.

Jak Nejvyšší soud vysvětlil již v rozhodnutí uveřejněném pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dovolání proti výrokům rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení není podle právní úpravy přípustnosti dovolání v občanském soudním řádu účinné od 1. ledna 2001 přípustné. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení není rozhodnutím ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. srpna 1997, sp. zn. 2 Cdon 484/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 1997, pod číslem 88), přípustnost dovolání proti takovému rozhodnutí je proto třeba zkoumat podle ustanovení §§ 238 až 239 o. s. ř. upravujících přípustnost dovolání proti usnesením odvolacího soudu, jež nejsou rozhodnutím ve věci samé. Rozhodnutí, proti nimž je dovolání přípustné, jsou v těchto ustanoveních vypočtena taxativně (vyčerpávajícím způsobem) a rozhodnutí o náhradě nákladů řízení mezi nimi uvedeno není.

Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání jako nepřípustné podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první ve spojení s § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

Podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první ve spojení s § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3, o. s. ř. má žalovaný vůči žalobkyni, jejíž dovolání bylo odmítnuto, právo na náhradu nákladů, které v dovolacím řízení vynaložil a které spočívají v odměně jeho advokátky za zastupování a v jejích hotových výdajích (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.). Podle ustanovení § 15 ve spojení s § 14 odst. 3 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, její odměna činí 1.000,- Kč. Advokátce dále náleží paušální náhrada hotových výdajů za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 300,- Kč podle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Celkovou náhradu ve výši 1.300,- Kč je žalobkyně povinna žalovanému zaplatit do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho advokátky (§ 243c odst. 1 ve spojení s § 149 odst. 1 o. s. ř.).

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. října 2012

JUDr. Pavel P ř í h o d a předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/32-CDO-2768/2012-1)