# Nejvyšší soud, sp. zn. 32 Cdo 2447/2013

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 32 Cdo 2447/2013
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2013:32.CDO.2447.2013.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 5. 11. 2013
- Datum zveřejnění: 11. 11. 2013
- Klíčová slova: Přípustnost dovolání
- Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř.

## Výrok

I. Dovolání se odmítá.
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

## Odůvodnění

Žalovaná podala dovolání proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Vrchní soud v Olomouci změnil zamítavý rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 19. ledna 2012, č. j. 36 Cm 39/2009-44, ve znění usnesení ze dne 5. října 2012, č. j. 36 Cm 39/2009-67, tak, že uložil žalované zaplatit žalobkyni 176 625 Kč s příslušenstvím a rozhodl o nákladech mezi účastnicemi za řízení před soudy obou stupňů.

Podle § 237 občanského soudního řádu (dále též jen "o. s. ř.") není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Označila-li proto dovolatelka jako předpoklad přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. skutečnost, že vyřešená právní otázka má být dovolacím soudem posouzena jinak než soudem odvolacím, patrně přehlédla, že takový předpoklad přípustnosti dovolání toto ustanovení nestanoví. Poslední ze čtyř zakotvených předpokladů přípustnosti dovolání, tj. "má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak", míří totiž pouze na případ právní otázky vyřešené dovolacím soudem v jeho dosavadní rozhodovací praxi, od jejíhož řešení by se měl odklonit (posoudit tuto otázku jinak), a nikoli na případ, jak se mylně domnívá dovolatelka, že má dovolací soud posoudit jinak otázku vyřešenou soudem odvolacím.

Za situace, kdy v souzené věci nelze aplikovat ustanovení § 238a o. s. ř., které upravuje přípustnost dovolání proti taxativně vyjmenovaným usnesením odvolacího soudu (o něž v předmětné věci nejde), dovolací soud uzavřel, že dovolání, z jehož obsahu lze dovodit, že směřuje proti napadenému rozhodnutí v rozsahu jeho měnícího výroku ve věci samé, trpí vadou, neboť dovolatelka v dovolání oproti požadavkům stanoveným pro obsah dovolání v § 241a odst. 2 o. s. ř. nevymezila žádný z předpokladů přípustnosti dovolání uvedených v § 237 o. s. ř.

Uvedený nedostatek nelze již odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. ustanovení § 241b odst. 3 větu první o. s. ř.), dovolatelce uplynula dne 8. července 2013 (srov. § 57 odst. 2 větu první a druhou o. s. ř.). Jde přitom o takovou vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedené náležitosti nelze posoudit přípustnost dovolání.

Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. ustanovení § 243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 5. listopadu 2013

JUDr. Miroslav Gallus

předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/32-CDO-2447/2013-1)