# Nejvyšší soud, sp. zn. 32 Cdo 2432/2014

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 32 Cdo 2432/2014
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2014:32.CDO.2432.2014.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 2. 12. 2014
- Datum zveřejnění: 18. 12. 2014
- Klíčová slova: Přípustnost dovolání
- Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013

## Výrok

I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 58 806 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího zástupce JUDr. Tomáše Kaisera.

## Odůvodnění

Dovolání žalobce proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Krajský soud v Českých Budějovicích potvrdil rozsudek Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 10. ledna 2013, č. j. 18 C 622/2012-98, v obou zamítavých výrocích ve věci samé, změnil ho ve výroku o nákladech řízení a rozhodl o nákladech odvolacího řízení, není podle ustanovení § 237 občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. prosince 2013 do 31. prosince 2013 - dále jen "o. s. ř." (srov. bod 7. článku II. přechodných ustanovení části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a bod 2. článku II. přechodných ustanovení části první zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) přípustné. Je tomu tak proto, že rozhodnutí odvolacího soudu je v dovolatelem vymezené otázce přípustnosti započtení splatné pohledávky proti pohledávce, která ještě není splatná, v souladu s právním závěrem Nejvyššího soudu vyjádřeným v jeho rozsudku uveřejněném pod číslem 90/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, podle něhož "v občanskoprávních závazkových vztazích i v obchodních závazkových vztazích lze jednostranně započíst splatnou pohledávku proti pohledávce, která ještě není splatná. Zánik pohledávek v takovém případě nastane okamžikem, kdy projev vůle směřující k započtení dojde věřiteli pohledávky, která ještě není splatná." Cituje-li dovolatel na páté straně dovolání část odůvodnění uvedeného rozsudku Nejvyššího soudu (o něž opřel napadené rozhodnutí i odvolací soud) a připojuje k němu svůj nesouhlasný komentář, je z obsahu jeho námitek zřejmé, že citovaný odstavec rozhodnutí chápe nesprávně jako výjimku ze zásady vyjádřené v cit. právní větě, resp. jako další podmínku přípustnosti zápočtu.

Z uvedeného vyplývá, že nastolenou právní otázku jednostranného zápočtu pohledávek vyřešil odvolací soud za aplikace § 580 a násl. občanského zákoníku (zákona č. 40/1964 Sb.) a § 358 a násl. obchodního zákoníku v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, od níž není jakéhokoli důvodu odchýlit se ani v souzené věci. Nejvyšší soud tak naplnění předpokladů přípustnosti dovolání dle ustanovení § 237 o. s. ř. neshledal. Za situace, kdy nepřichází v úvahu ani aplikace ustanovení § 238a o. s. ř., které upravuje přípustnost dovolání proti taxativně vyjmenovaným usnesením odvolacího soudu (o něž v předmětné věci nejde), Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), odmítl dovolání podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. pro nepřípustnost.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. ustanovení § 243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 2. prosince 2014

JUDr. Miroslav G a l l u s
předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/32-CDO-2432/2014-1)